13. 10. 2018, Pierre Abbé (Foto: luzuce) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Nikdy nezapomeň na zvláštní radost, třebas i v beznadějné chvíli…
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic… Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. (srov. Mdr 7,7-11)
Není to tak dlouho, vrátili jsme se večer, můj kamarád a já, úplně utahaní. Byla nám zima a neměli jsme ani co jíst. A můj kamarád mi řekl: ´Abbé, dneska jsem tak šťastný.´ Radost měl kvůli tomu, že jsme celý den strávili tím, že jsme pomáhali staříkům zařizovat bydlení, věšeli jsme jim závěsy a záclony na okna, natrhali jsme květiny a donesli jsme jim je do bytu, aby jim tam bylo dobře.
Řekl jsem mu: ´Nikdy nezapomeň na tuto zvláštní radost, jinou než ty ostatní, radost nevýslovnou, nesdělitelnou, která ti zpívala v srdci v té beznadějné chvíli, kdy nám byla zima, měli jsme hlad, celý den jsme pracovali a nic z toho. Nikdy nezapomeň na tu pronikavou, s ničím nesrovnatelnou radost, pro kterou neexistují slova. Jen pouhým pohledem si můžeme říci, co jsme sdíleli. Bez té jedinečné zkušenosti naplnění se to nedá pochopit. Nikdy na to nezapomeň, protože tehdy, v té chvíli, se ti dostalo toho nejskvělejšího daru, který tě může v životě potkat. Učenci to nazývají moudrost.´
Moudrost, latinsky sapientia, vychází ze slova sapere, což znamená vychutnávat.
Moudrost neznamená být moudrý, nedělat hlouposti.
Být moudrý, nedělat hlouposti je až ovocem moudrosti.
A proto je dobré milovat.
Se svolením zpracováno podle knihy
Nic než láska, Abbé Pierre v rozhovoru s Helenou Amblardovou,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno
* Abbé Pierre (1912-2007), vlastním jménem Henri Antoine Groues, se stal v roce 1938 knězem. Za války se aktivně účastnil odboje. V roce 1949 založil ve starém domě na pařížské periferii humanitární sdružení Emauzy pro bezdomovce a opuštěné. V roce 2005 se ve Francii umístil na 3. místo v anketě „Největší Francouz všech dob“ za Charlese de Gaulla a Louise Pasteura.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Pierre Abbé
Související texty k tématu:
Naděje
- Naděje není odpovědí na všechna naše proč, dává nám ale dost světla a síly, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy.
- Budoucnost nebude lepší jen proto, že je budoucností Naději nelze zaměňovat s pouhým lidským optimismem, který je spíše výrazem nálady. Naděje ani neznamená doufat ve splnění vlastních přání. Naděje je něco jiného. Naděje je dar. Dar Božího Ducha…
- Být jako strom zasazený u vody (videospot) „Člověk, který doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom, který zapustil své kořeny u vody. Nestrachuje se, nepřestává nést ovoce.” (srov. Jr 17, 7-8)
- Do budoucna můžeme hledět s nadějí Do budoucnosti nelze hledět s klidem, ale s nadějí…
- I v našich životních turbulencích je Bůh s námi Nad pekelnou branou v Danteho Božské komedii, stojí nápis: „Vzdej se vší naděje!“ Ano, místo bez naděje se stává peklem. Naděje nám ale vlévá vnitřní život. Otvírá nás pro budoucnost...
- Mít naději i v pochmurné situaci Budoucnost už dnes prosvítá i skrze zlo, trápení a smrt.
- Další texty k tématu naděje zde
Radost:
- Nemáme-li žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
- Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
- Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
- Já - a radost?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
- Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se můžu radovat..?!
- Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...
