13. 10. 2018, Pierre Abbé (Foto: luzuce) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Nikdy nezapomeň na zvláštní radost, třebas i v beznadějné chvíli…
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic… Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. (srov. Mdr 7,7-11)
Není to tak dlouho, vrátili jsme se večer, můj kamarád a já, úplně utahaní. Byla nám zima a neměli jsme ani co jíst. A můj kamarád mi řekl: ´Abbé, dneska jsem tak šťastný.´ Radost měl kvůli tomu, že jsme celý den strávili tím, že jsme pomáhali staříkům zařizovat bydlení, věšeli jsme jim závěsy a záclony na okna, natrhali jsme květiny a donesli jsme jim je do bytu, aby jim tam bylo dobře.
Řekl jsem mu: ´Nikdy nezapomeň na tuto zvláštní radost, jinou než ty ostatní, radost nevýslovnou, nesdělitelnou, která ti zpívala v srdci v té beznadějné chvíli, kdy nám byla zima, měli jsme hlad, celý den jsme pracovali a nic z toho. Nikdy nezapomeň na tu pronikavou, s ničím nesrovnatelnou radost, pro kterou neexistují slova. Jen pouhým pohledem si můžeme říci, co jsme sdíleli. Bez té jedinečné zkušenosti naplnění se to nedá pochopit. Nikdy na to nezapomeň, protože tehdy, v té chvíli, se ti dostalo toho nejskvělejšího daru, který tě může v životě potkat. Učenci to nazývají moudrost.´
Moudrost, latinsky sapientia, vychází ze slova sapere, což znamená vychutnávat.
Moudrost neznamená být moudrý, nedělat hlouposti.
Být moudrý, nedělat hlouposti je až ovocem moudrosti.
A proto je dobré milovat.
Se svolením zpracováno podle knihy
Nic než láska, Abbé Pierre v rozhovoru s Helenou Amblardovou,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno
* Abbé Pierre (1912-2007), vlastním jménem Henri Antoine Groues, se stal v roce 1938 knězem. Za války se aktivně účastnil odboje. V roce 1949 založil ve starém domě na pařížské periferii humanitární sdružení Emauzy pro bezdomovce a opuštěné. V roce 2005 se ve Francii umístil na 3. místo v anketě „Největší Francouz všech dob“ za Charlese de Gaulla a Louise Pasteura.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Pierre Abbé
Související texty k tématu:
Naděje
- V naději máme bezpečnou a pevnou kotvu
- I v životních turbulencích je Bůh s námi
- Tramvaj jako symbol pro křesťanskou naději
- Naděje není laciným optimismem...
- Další texty k tématu naděje zde
Radost:
- Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
- Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
- Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
- Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
- Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
- Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
- Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
- Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
- Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
- Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
- Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...
