Nepomohla jsem ženě, která ztratila vědomí

Když jsem byla o hodně mladší, někdy v období střední školy, měla jsem pocit, že je snadné druhým lidem pomáhat. Pouštěla jsem sednout lidi v metru, nosila jsem stařenkám tašky, pomáhala spolužačkám s úkoly… Kdokoliv ode mě potřeboval pomoc, tomu jsem ji poskytla. Říkala jsem si: „Jak může existovat někdo, kdo by nepomohl druhému, když je v nouzi?“

Jednoho dne se však stalo něco, co zcela změnilo můj jednostranný pohled. Stála jsem na zastávce tramvaje, když jsem si všimla opodál ležící ženy, která ztratila vědomí. Lidé kolem ní chodili, aniž by se u ní kdokoliv zastavil, aby jí pomohl. Stála jsem od ní dvacet metrů a nebyla jsem schopná se pohnout, fyzicky mi nesloužily nohy. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Jediný, kdo k ženě přistoupil, byl jakýsi muž s mentálním postižením, který se jí snažil pomoci. Až v té chvíli se kolem ženy začal tvořit hlouček lidí, kteří jí začali pomáhat. Já však mezi nimi nebyla. Ženu zachránil „Samaritán“.

Co mi zabránilo v tom, abych ženě pomohla?

Tím paralyzérem byl strach, který jsem v danou chvíli nedokázala překonat. Od té chvíle si často uvědomím, že pomáhat nemusí být snadné. Někdy i ve zdánlivých maličkostech neprojevíme o druhého zájem. Někdo z přátel je vážně nemocný a my se ho nezeptáme, jak se mu daří… máme STRACH, že to bude nepatřičné, že nám řekne, že je na tom špatně, že se bude zlobit? Manžel/ka už týdny chodí jako tělo bez duše, ale my děláme, že to nevidíme, protože co kdybychom se museli podívat pravdě do tváře a zjistili, že máme vážné vztahové problémy? Dítě tráví hodiny na sociálních sítích, ale my odvracíme zrak, protože si nechceme přiznat, že je závislé? Kolikrát nám už STRACH zabránil v tom, abychom tu byli pro naše bližní?

Na mnoha místech v Bibli Ježíš říká „Nebojte se!“ 
Zkusme tedy i dnes sebrat odvahu a pokusit se zjistit,
co přehlížíme nebo kolem koho chodíme
a děláme, že nevidíme jeho neštěstí…