3. 5. 2014, Aleš Opatrný (Foto: IMA) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

V životě nejde o délku života...

Ukaž mi,
cestu k životu,
Bože.
(srov. Žl 16/15/, 11a)

Není snad uvedená biblická prosba projevem slabosti?
Není to utíkání před zodpovědnosti dospělého člověka
do jakéhosi "nezodpovědného oblaku víry"?
Řekněme rovnou: Mohlo by to tak být.
Všechno na světě se ale dá špatně pochopit nebo zneužít.

Všimněme si ale cíle oné biblické prosby.
Jde o "cestu k životu".
Život je v biblickém chápání
něco mnohem víc než pouhá biologická existence.
Život podle Bible vychází od Boha
a v Bohu dochází svého naplnění.
Je to dar, který volá po dosažení cíle.
A o toto má smysl prosit.

Lze totiž žít ve zdraví a vnější spokojenosti - a přece živořit.
Člověk může být například sžírán hněvem,
závistí nebo touhou po klamných cílech.
Lze živořit i v područí různých náhražek Boha:
v područí drog nebo v sebestředném zahledění do sebe sama.
Lze prostě žít tak, že se člověk mine cílem.

Proto ta prosba: "Ukaž mi cestu k životu."
V životě nejde v prvé řadě o délku života
ani o množství dosažených úspěchů.
Jde o mnohem víc – o naplnění života na zemi láskou
a o věčnost s Bohem – Láskou.
Proto je třeba přijímat moudrost od Boha,
aby si člověk svůj život neničil a nesměroval ho tam,
kde nakonec život v plnosti lásky a pokoje není.

Redakčně upraveno

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Aleš Opatrný