„Nám“ se narodil

„Hoj ty štědrý večere, ty tajemný svátku…“, napsal Karel Jaromír Erben v jedné ze svých básní sbírky Kytice. Narození Ježíše, které slavíme na Štědrý večer, je vskutku opředeno tajemstvím a může v nás vyvolávat různé otázky: Jak je možné, že Bůh přišel do tohoto světa zrovna takto? Vždyť ta nezajištěnost jeho příchodu na svět je do nebe volající. A proč se „nám“ vlastně narodil, jak zpíváme v jedné z nejznámějších koled?

V Bibli ve Starém zákoně můžeme vystopovat různé projevy Božího vztahu k lidem. Například Izraelce vyvedl z egyptského otroctví nebo Mojžíšovi předal na hoře Sinaj Desatero. Ale nikdy se tehdy neprojevil tak, aby sestoupil na zem mezi lidi. To se stalo až v Betlémě, když na sebe vzal lidskou podobu, a tak tím nejsrozumitelnějším způsobem stvrdil svůj vztah k člověku. V Ježíši můžeme poznávat, jaký Bůh je, jak moc mu záleží na každém z nás.

Hlavní poselství Vánoc by se dalo shrnout do biblického citátu: „(Boží) Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ A svatý Augustin toto poselství rozvádí dál: „Slovo se stalo tělem, aby se člověk stával člověkem.“ Člověkem se totiž každý plně staneme, pokud se staneme tím, čím nás Bůh zamýšlel, tedy Božím obrazem. A tím jsme tehdy, předáváme-li druhým lidem lásku, se kterou se setkáváme v Božím jednání s námi.

To, že se narodil Ježíš,
je zásadní projev Boží lásky ke každému z nás
a je to důvod, proč se o Vánocích radovat.