Každý z nás bojuje s nějakými svými ostny

Život nejde vždycky tak, jak bychom si představovali. Někdy nás trápí fyzické bolesti, někdy máme trápení se svými blízkými, nebo se sebou samým. Každý z nás máme ve svém životě nějaké  „ostny“, které nám znesnadňují život. A každý z nás by se jich pochopitelně rád zbavil. A tak pro to něco děláme a k tomu se i modlíme a modlíme… a ono nic. „Ostny“ zůstávají a my se s nimi musíme učit žít.

Může se nám tak zdát, že Boha naše modlitby nezajímají.  Boží myšlení je ale jiné. Některé ostny nám sice ponechává, ale zároveň nám slibuje, že postačí, když budeme mít jeho přízeň - milost. Říká nám tak, abychom se zbytečně svými starostmi dlouho netrápili, ale přenechali je jemu. Abychom definitivní řešení nechali na něm, aby se tak vedle naší slabosti mohla projevit i jeho síla.

Nebojme se toto Boží ujištění přijmout. Obohatíme tak nejen sebe, ale i své okolí. Když budeme žít s vědomím, že Bůh nás má rád i s našimi slabostmi, budeme pak velkorysejší k slabostem druhých.