Mnohdy zažíváme ztrátu něčeho, co je nám oporou a co milujeme

Úryvky z knihy Zjevení jsem vždy měla tendenci vnímat s obavou. Představa zániku světa, konce všeho, co znám, mi připadala děsivá. Bylo pro mě těžké pochopit skutečný význam slov Apokalypsy.

Ano, náš svět, tak jak ho známe, pomine, ale máme příslib, že až jednou budeme žít v definitivní Boží blízkosti, nebude už mít zlo, smrt, zármutek, bolest a nenávist žádnou moc… To nám dává velkou naději pro náš každodenní život.

Než toto definitivně nastane, můžeme slova „Hle – všechno tvořím nové!“ převzít i do svého osobního života. Mnohým z nás se možná přihodilo, že přišli o to, co znali, co jim bylo blízké a co milovali. V takové chvíli můžeme cítit zklamání, bolest a smutek. Dokáže-li ale Bůh vytvořit lepší celý svět, proč by nemohl proměnit i náš osobní život a změnit ho k lepšímu? Někdy i skrze ztrátu nastávají lepší zítřky, ačkoliv se nám to může v takové chvíli zdát nepravděpodobné nebo nemožné.

Bůh k nám přichází, aby „nám setřel slzy z očí“ (srov. Zj 21,4) a byl s námi, protože my jsme jeho lidem. On má moc stvořit vše nové. Dává nám sílu povstat z popela naší bolesti a vkročit do nového života v Jeho přítomnosti.

Konce se nemusíme bát,
protože ten je jen novým začátkem.