5. 3. 2016, Rh (Foto: IMA) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
SMÍŘENÍ nám přináší do srdce RADOST
Mladší syn si řekl: „Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!’ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.’ Ale otec nařídil služebníkům: ‘Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!’ (srov. Lk 15, 18-24)
Patří k lidské přirozenosti, že potřebujeme žít ve vztazích. Někdy ale dojde k tomu, že i pevný, z vnějšího hlediska ničím neohrozitelný vztah se naruší tak, že se naše cesty rozejdou. Někdy vyřkneme i taková slova jako „už s tebou nechci mít nic společného“ a odejdeme.
Nesmíření a neodpuštění nám ale klid do duše nepřinesou. To jediné, co nám může přinést pokoj, je uzdravení vztahu. Chce to kus odvahy hledat cesty smíření, vrátit se a požádat o odpuštění. Rozhodnutí k návratu a uzdravení vzájemného vztahu nakonec přinesou své ovoce - i když mnohdy jindy a jinak, než bychom očekávali a chtěli. Někdy již dokonce ani není možné rozbitý vztah obnovit, ale je možné o smíření se pokusit...
Zatímco urovnávání mezilidských vztahů nemusí vždy probíhat přímočaře - druhá strana není hned naladěná na usmíření a možná si klade podmínky, smiřování s Bohem probíhá naštěstí jinak. Tak jako v podobenství o marnotratném synu otec se soucitem vybíhá naproti svému synovi, nenechá ho ani vyslovit zamýšlenou prosbu o odpuštění, obléká ho do slavnostních šatů, uspořádá velkolepou hostinu spojenou s velkou radostí, tak Bůh jedná s námi. Když se rozhodneme vrátit se k němu a žít v jeho blízkosti, také nás přijímá jako své děti a raduje se s námi. Tato Boží velkorysost nás pak může uschopnit k tomu, abychom i my byli velkorysí k našim bližním.
Období před Velikonocemi - postní doba je svým způsobem výjimečná.
Je to období, ve kterém jsme víc než kdy jindy
vyzýváni ke smíření.
Záleží jen na nás,
zda budeme
chtít.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Rh
Související texty k tématu:
Odpuštění, smíření:
- O odpuštění trochu jinak, aneb: Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace...
- Odpuštěním prospíváme především sobě Odpustit je činem osvobození. Zbavujeme se tak negativních vazeb. Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, vlečeme je s sebou jako těžký náklad.
- Jaký význam má odpuštění? Co znamená odpustit? Návod pro šťastný život
- Další texty k tématu: odpuštění, smíření, uzdravení
Radost:
- Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
- Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
- Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
- Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
- Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
- Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
- Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
- Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
- Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
- Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
- Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...
