SMÍŘENÍ nám přináší do srdce RADOST

Patří k lidské přirozenosti, že potřebujeme žít ve vztazích. Někdy ale dojde k tomu, že i pevný, z vnějšího hlediska ničím neohrozitelný vztah se naruší tak, že se naše cesty rozejdou. Někdy vyřkneme i taková slova jako „už s tebou nechci mít nic společného“ a odejdeme.

Nesmíření a neodpuštění nám ale klid do duše nepřinesou. To jediné, co nám může přinést pokoj, je uzdravení vztahu. Chce to kus odvahy hledat cesty smíření, vrátit se a požádat o odpuštění. Rozhodnutí k návratu a uzdravení vzájemného vztahu nakonec přinesou své ovoce - i když mnohdy jindy a jinak, než bychom očekávali a chtěli. Někdy již dokonce ani není možné rozbitý vztah obnovit, ale je možné o smíření se pokusit... 

Zatímco urovnávání mezilidských vztahů nemusí vždy probíhat přímočaře - druhá strana není hned naladěná na usmíření a možná si klade podmínky, smiřování s Bohem probíhá naštěstí jinak. Tak jako v podobenství o marnotratném synu otec se soucitem vybíhá naproti svému synovi, nenechá ho ani vyslovit zamýšlenou prosbu o odpuštění, obléká ho do slavnostních šatů, uspořádá velkolepou hostinu spojenou s velkou radostí, tak Bůh jedná s námi. Když se rozhodneme vrátit se k němu a žít v jeho blízkosti, také nás přijímá jako své děti a raduje se s námi. Tato Boží velkorysost nás pak může uschopnit k tomu, abychom i my byli velkorysí k našim bližním.

Období před Velikonocemi - postní doba je svým způsobem výjimečná.
Je to období, ve kterém jsme víc než kdy jindy
vyzýváni ke smíření.
Záleží jen na nás,
zda budeme
chtít.