Kristus se i tebe zeptá: „Pomohl jsi mi, když jsem to potřeboval?“

„Člověk má duši. Dříve však, než s ním můžeme mluvit o duši, musíme mu dát košili a střechu nad hlavou. Pak mu teprve můžeme vysvětlovat, co je skryto za tím,“ je jedna z hlavních myšlenek Emauzského hnutí ve Francii. Emauzské hnutí se rozšířilo do celého světa, v jeho domech žijí bezdomovci, propuštění vězni, lidé z okraje společnosti…

Podobné smýšlení měl například i kněz František Lízna, který věřil, že až se ho Kristus zeptá: „Dal jsi mi najíst, když jsem měl hlad? Byl jsem ve vězení, navštívil jsi mě?“ bude moci odpovědět kladně.

Příkladem takového jednání, kdy je třeba nejprve uspokojit běžné potřeby lidí, je Ježíš. Když viděl zástup, který ho následoval, nejprve ho nasytil, aby neměl hlad; když se setkal s učedníky, kteří neúspěšně lovili celou noc, naplnil jejich sítě množstvím ryb. Jeho činy byly vedeny soucitem a zájmem o lidi.

Náš svět potřebuje naději. Tu můžeme předávat tak, že svou víru nenecháme ležet ladem, ale budeme ji uvádět do reálného běžného života. A to formou skutků, které budou reagovat na potřeby lidí kolem nás.