Když ztratíme směr

Blíží se konec roku a v celé naší zemi se finišuje na rekonstrukcích dálnic a silnic všeho druhu. Narážíme na objezdy, uzavírky, zákazy vjezdu… To vše proto, aby se nám pak jezdilo líp, abychom nevjížděli do děr a výmolů, a vyloučili tak někdy až katastrofické následky.

Advent, který teď prožíváme, je časem těšení se na Vánoce, kdy se pro nás narodil Ježíš.  Bůh ho poslal mezi nás, abychom poznali, jaký Bůh je. Advent je ale také časem ztišení. Možná víc než čas příprav na Vánoce, bychom tento čas měli vnímat jako čas, kdy k nám přichází Bůh.

Také naše cesty potřebují nějakou rekonstrukci tak, aby se k nám Bůh mohl dostat. Že on k nám chce přijít, je jasné, protože nás má rád. Co nám může bránit v tom, aby Ježíš přišel do našich životů? Mohou to být naše zákazy vjezdu – nechceme, aby přišel. Mohou to být různé objížďky, kdy můžeme leckdy zabloudit až tak, že ztratíme směr. Může to být přesměrování do jiných jízdních pruhů -  naše závislosti na čemkoli. Brání nám v tom i bezohledná jízda – nemilosrdné jednání s druhými…

Při jízdě autem nás vede navigace - GPS. Když ztratíme směr, GPS na nás začne volat, že hledá jinou trasu a snaží se nás vést po cestách, které jsou podle ní nejlepší…  Rozhodnutí, zda poslechneme, je na nás. 

Při naší „jízdě“ životem nás provází Bůh. I když naše cesty nevedou vždy přímo k němu, do ničeho nás nenutí. Trpělivě nám pomáhá pochopit, že mu jde o nás a dává nám poznat cestu,  která vede k setkání s ním. Rozhodnutí, zda poslechneme, je na nás.