Když po nás Bůh chce něco nelogického...

Když po nás někdo chce nelogické věci, většina z nás vnitřně bojuje s tím, jak se k tomu postavit. Ve výše uvedeném úryvku z evangelia se jedná o podobnou situaci. Ježíš chce po unaveném Šimonovi, aby spustil sítě ve dne, kdy na lov není vhodná doba.

Možná i my, když se snažíme žít podle evangelia, se cítíme denně konfrontováni s mnoha výzvami "k nelogickému jednání": přejít kousavou výtku, ocenit, přestože není vše dokonalé, nepodvádět, zastavit se a naslouchat, povzbudit, zastat se... A to ve chvílích, kdy se nám vůbec nechce,  když nemáme sílu ani čas, když jsme přesvědčeni, že to nemá cenu, že se to nevyplatí, když jsme sami proti všem...

Jistě po nás Bůh nechce, abychom přestali používat rozum a bezhlavě vynakládali svůj  čas a síly, až se sami zničíme. Přesto jsou situace, kdy nás volá k věcem, které se nám logicky příčí. Ano, jsou situace, kdy nám nabízí, abychom do určitých věcí šli, přestože nám to přijde beznadějné či na to lidsky nemáme. Jsou to věci, na kterých mu záleží a které staví zrovna před nás. Nikoho jiného zde totiž nemá. A chce, abychom se na něj učili spoléhat.

Pro každého z nás má Pán takové osobní pozvání (a jistě ne jedno!) vyplout z přístavu jistot na otevřené, hluboké moře.  Můžeme mít strach či pocit nedostatečnosti. Ale nemusíme se bát. Bůh je s námi na naší lodi. Kdo se rozhodne se důvěřovat, pak ve své situaci může zakusit moc jeho slova.

Bůh nepovolává schopné,
ale uschopňuje povolané.  

Kde já slyším Pánovo:
„Vyjeď a spusť sítě“?