Sám mám málo...

Důležitá na příběhu „zázračného rozmnožení chlebů“ je skutečnost, že tento zázrak neučinil Ježíš bez přičinění lidí. Kdosi z davu – nějaký chlapec – nabídl Ježíšovi to málo, co měl pro jen sebe. Pět placek a dvě ryby. Bylo to neskutečně málo pro celý ten dav. Ten chlapec to ale odevzdal Ježíšovi do rukou, který z toho pak nasytil velký zástup.

I nám se někdy může zdát, že sami toho máme málo („sám mám málo“). Můžeme se cítit, že oproti druhým máme málo financí, nebo schopností, času, šarmu, odvahy, suverenity, výřečnosti, potřebných vlastností… Pomáhat tak není luxus pro nás. Navíc se nám může někdy zdát, že vzhledem k obrovskému zlu ve světě není naše „málo“ stejně k ničemu, že nic nezměníme.

Opak je ale pravdou. Každý z nás může hledat a objevovat to, čím jsme od Boha vystrojeni, jaké schopnosti, talenty a hřivny jsme dostali do vínku. A to pak můžeme nabízet a odevzdávat Ježíšovi do rukou s otázkou, jak můžeme být prospěšní a potřební v našem nejbližším okolí a prostředí. A pak už nezbývá, než se s odvahou pustit do díla, například:

Pustit v autobuse někoho sednout a usmát se na něj
Věnovat chvíli času svému dítěti / partnerovi / rodičovi / prarodičovi …
Naslouchat chvíli někomu, kdo to zrovna potřebuje
Polknout zahořklé, ukřivděné, či zraňující slovo
Nezapojit se do pomlouvání
Pomoci někomu potřebnému drobnou pomocí / finančním příspěvkem
Plnit si své povinnosti v práci / ve škole / doma
Zapojit se do nějaké dobrovolnické práce
Zapojit se do společenské, či politické činnosti
A tak dále…

Každý máme jiné vybavení, jiné poslání, jiné výzvy. A pokud nic nezkusíme, nezjistíme, co pro nás je a co ne. A vtip je také v tom, že pokud si třeba 1 milion lidí řekne: „Já sice nic velkého nezmůžu, ale můžu začít s něčím malým“, tak tu najednou máme 1 milion „maličkostí“, které přetvářejí společnost a samozřejmě i nás samé.

Ptejme se Boha, odevzdávejme se mu do rukou, vyjděme a jednejme…