Dobré stáří je výsledek celoživotního nasměrování a priorit

"Stáří není pro sraby,“ říká jeden známý poté, co překročil sedmdesátku. Ubývají fyzické síly, přicházejí zdravotní potíže, člověk se těžko vyrovnává s rychlým rozvojem techniky… Bývá těžké přizpůsobovat se nečekaným změnám. A tak se může stát, že pod tíhou takových změn se ve stáří milá osoba promění v nepříjemného člověka, jehož přítomnost nikdo nevyhledává.

Jsou ale lidé, kteří s věkem zrají jako víno a je milo se s nimi setkávat. Jsou laskaví a umějí naslouchat. Své rady nikomu nevnucují, ale jsou-li osloveni, dovedou trefně reagovat a poradit.  Na základě svých zkušeností vidí věci s nadhledem a umí rozlišit věci podstatné od těch nepodstatných.

Jak k takovému životnímu stylu dojít? Je to výsledek celoživotního nasměrování, kterým hodnotám dává člověk prioritu. Člověka nepodrží věci pomíjivé zaměřené pouze na přítomný okamžik. Protože ve stáří, kdy se budeme muset věcí spíš zbavovat než shromažďovat. A naopak, budeme-li se v životě držet toho, co nepomíjí, Toho, který dává našemu životu smysl, můžeme se těšit na stáří, kdy i tehdy „budeme přinášet užitek a zůstaneme šťavnatí a svěží“.

„Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly;
vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Iz 40,31)