31. 10. 2020, Benedikt XVI. (Foto: DM) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Den smrti není koncem
Viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal,
ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků
a volali mocným hlasem:
„Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu." (srov. Zj 7,9-10)
Smrtí končí pozemská zkušenost
Pro věřící není den smrti v žádném případě koncem všeho, ale je spíše přechodem k nesmrtelnému životu. Je dnem konečného narození - latinsky „dies natalis“. Kdyby se Ježíš nenarodil na zemi, nemohli by se lidé narodit pro nebe. Právě proto, že se Kristus narodil, můžeme také my „být znovu zrozeni“!
Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na začátku své pozemské existence nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí, které je darováno Zmrtvýchvstalým tomu, kdo se úmyslně nevzpíral jeho lásce. Smrtí končí pozemská zkušenost, ale smrtí zároveň pro každého z nás za hranicemi času začíná plný a nepomíjející život.
Věčný život není věčný život
Označení „věčný život“ je nutně nedostačující a matoucí. Vždyť „věčný“ je slovo, při kterém myslíme na nekonečnost a vzbuzuje v nás strach. U slova „život“ myslíme na námi prožívaný život, který nechceme ztratit, byť je nám zároveň zdrojem námahy. Na jedné straně tedy po něm toužíme, zatímco ho vlastně nechceme.
Můžeme se pokusit v myšlenkách vystoupit z časnosti, v níž jsme uvězněni, a vytušit, že věčnost není stále pokračující sled kalendářních dní, ale spíše něco jako naplněný okamžik, v němž nás obejme celek a my obejmeme jej. Je to, jakoby okamžik ponoření se do oceánu nekonečné lásky, kdy už neexistuje čas, kde není žádné předtím ani potom.
Smrt je přechodem
Pro toho, kdo žije v Kristu, je smrt přechodem z pozemského putování k nebeské vlasti, kde nebeský Otec přijímá své děti „ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků“ (Zj 7,9). „Společenství svatých“ je realitou, která vzniká zde na zemi, která se však plně ukáže, až budeme Boha moci „vidět tak, jak je“. Je to realita rodiny, která je protkána hlubokými pouty duchovní solidarity…
Viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal,
ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků
a volali mocným hlasem:
„Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu." (srov. Zj 7,2-14)
Zpracováno podle knihy: 365 dní s Benediktem XVI.,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Benedikt XVI.
Související texty k tématu:
Smrt a umírání:
- Smrt a posmrtný život - křesťanský pohled
- Otázka, která rozesmála Matku Terezu
- Já nejdu do hrobu, já jdu domů, do Boží náruče
- Modlit se za zemřelé?
- Modlitba za milost šťastné smrti
- Další texty k tématu smrt a umírání zde
Vzkříšení, život po smrti, posmrtný život:
- Smrtí končí jen jedna podoba lidská existence
- Máte strach ze smrti? Otázka, která rozesmála Matku Terezu
- "Já jdu domů, do náruče Boží".
- Rozdíl mezi vzkříšením a reinkarnací (Anselm Grün)
- "Život po porodu neexistuje", rozhovor tří embryí v těle matky...
- Smíme očekávat nová nebesa a novou zemi
- Jistota ´adresy v nebi´ člověka posiluje
- Další texty k tématu vzkříšení zde