26. 4. 2014, IMA | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Dědictví lze spravedlivě vypořádat jen málokdy...
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. (1 Petr 1,3-4)
Dědictví vyvolává i staré vzpomínky
a neřešené křivdy
Dědictví je tématem téměř každé rodiny.
Spravedlivě ho lze vypořádat jen málokdy.
Nedědí se totiž jen hmotná část pozůstalosti.
Do dědictví patří i kladné a záporné emoce,
radosti, bolesti, naděje, zklamání...
Vypořádávání dědictví tak vyvolává
i staré vzpomínky, neřešené křivdy.
Proto se dědické řízení v některých rodinách
stává (dalším) spouštěčem rozkolu
a způsobuje až doživotní nepřátelství.
I za Ježíšem přišli jednou dva bratři,
kteří se nemohli shodnout v otázce dědictví...
Téma dědictví se nás prostě vnitřně dotýká.
Každý z nás si totiž v sobě nese svou minulost.
a toužíme po jejím "vyřešení".
Otázkou je, do jaké míry je to možné.
Při rozdělování dědictví nejde jen o peníze,
ale o otázku, kdo stál otci nebo matce blíže
Zaujalo mě - k tématu: "V mnoha rozhovorech jsem zachytil, že se po smrti rodičů vedou spory o peníze. Tolik rodin už naprosto rozvrátily spory o dědictví! Mnozí bratři a mnohé sestry spolu již vůbec nemluví. /.../ Při rozdělování dědictví nejde jen o peníze, ale vposledku o otázku, kdo stál otci nebo matce nejblíže a kdo jeho či ji miloval nejvíc. Někdy chtějí ti, kteří lásku tolik nepocítili, tuto lásku jakoby dohnat tím, že si vybojují největší díl z toho, co rodiče zanechali. Ale to je přece nenaplní. Jejich touhu po lásce nelze uspokojit penězi. A když se rodina rozhádá kvůli dědictví, rozplyne se i ten poslední zbytek rodičovské lásky, který dál žil ve vzájemné lásce sourozenců. A tak lidé žijí bez lásky. Jestliže člověk chce lásku připoutat k vnějším věcem, zcela ji ztratí" (Anselm Grün, Rok, kdy zemřel můj otec, vyd. Karmelitánské nakladatelství 2014).
Cítil se ze své rodiny
vyloučený a vykořeněný
Nedávno jsem hovořil s jedním člověkem, který žije sám, ale je více méně dobře finančně zajištěný. Vyprávěl mi, že když v jeho rodině řešili otázku dědictví, zřekl se svého podílu ve prospěch svých sourozenců, kteří živí rodiny. Když pak ale bylo dědictví formálně uzavřeno – a on dle svého vlastního rozhodnutí nic nedostal – propadl na chvíli vnitřnímu nečekanému zmatku. Cítil se ze své rodiny jakoby vyloučený, vykořeněný. Nešlo totiž o finanční stránku věci, ale o emoční... Tento nepříjemný stav mu pomohla vyřešit až situace, když ho při modlitbě žalmu (16) zasáhl text:
"Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.
Můj podíl padl do rozkošného kraje,
mám velikou radost ze svého dědictví."
Navzdory všemu těžkému
co prožíváme...
A tak lze nahlížet i na text v úvodu tohoto článku. Text pochází z listu apoštola Petra adresovaného křesťanům, na které tvrdě doléhalo pronásledování. Apoštol Petr pozvedá jejich zrak k Ježíši a jeho zaslíbením. Nabízí jim útěchu a světlo, aby dokázali vnímat, že se uprostřed jejich bolestné situace nic nemění na tom, že Bůh je miluje, že je s nimi a že se jen dovršuje Boží plán spásy v čase. A že se nemají nechat odradit od svého (každodenního) poslání a povolání. Trápení a krize je tak nemají zmást a stát se jim kamenem úrazu. Mají pro ně být naopak očistou, aby byla jejich víra a láska ryzejší.
Navzdory všemu těžkému a beznadějnému co prožíváme, můžeme tedy i my svůj pohled obracet k Ježíši a jeho zaslíbením. Můžeme se opírat o jistotu, že žádná křivda a těžkost nás od něho nemusí oddělit a že jen u Boha máme své trvalé místo. Jedině on je naším plnohodnotným a nekonečným dědictvím. Nemusíme se proto nechávat odvádět od svého poslání a úzkostlivě se zajišťovat sami. Nemusíme si ani úzkostlivě sami zajišťovat spravedlnost a vršit tak mnohdy další křivdy... Můžeme se (neustále) odevzdávat do jeho vedení, náruče a péče.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista
máme živou naději na dědictví, které nepomine,
na dědictví skvělé a trvalé,
Je pro nás připraveno v nebi...
(Bible 1 Petr 1,3-4)
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: IMA
Související texty k tématu:
(Vnitřní) uzdravení:
- Duchovní vnitřní uzdravení Lidské chování je hluboce ovlivňováno nevědomím
- Láska Boží léčí naše náruživosti a závislosti - přejídání, anorexii, přílišné očekávání od sexu, touha mít stále více, drogy...
- Uzdravení zraněných emocí Některé zážitky z minulosti mohou nepříznivě ovlivnit to, co prožíváme nyní.
- Další texty k tématu: uzdravení | obrácení, uzdravení | modlitba za uzdravení | zranění
Odpuštění, smíření:
- O odpuštění trochu jinak, aneb: Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace...
- Odpuštěním prospíváme především sobě Odpustit je činem osvobození. Zbavujeme se tak negativních vazeb. Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, vlečeme je s sebou jako těžký náklad.
- Jaký význam má odpuštění? Co znamená odpustit? Návod pro šťastný život
- Další texty k tématu: odpuštění, smíření
Vzkříšení, život po smrti, posmrtný život
- Smrtí to nekončí - příběh housenky a motýla (krátké video - Minuta o víře) Narodili jsme se, abychom žili, a ne abychom zemřeli. Smrt není konec, je to jen začátek něčeho nového. Symbolika housenky a motýla.
- Být ve spojení s Bohem, pro kterého neplatí smrt Člověk může už na této zemi poznávat Boha, pro kterého smrt neplatí. Může mu důvěřovat, může vrůstat do stále plnějšího spojení s ním. A ta důvěra může jít až k hranici smrti.
- Co míní embrya o následujícím životě? V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se zeptal: "Věříte vlastně v život po porodu?"
- Stěhování na hřbitov Kříže na hrobech neznamenají, že jsme nad někým „udělali kříž“, že „je s ním amen“ čili konec, jak se často říká. Je naopak znamením vzkříšení a naděje.
- Další texty k tématu vzkříšení zde
Minulost
- Minulost stále nosíme v sobě Zranění z rodiny jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o starou historii, kterou jsme prožili už před mnoha lety.
- Nezůstat vězet v minulosti Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. (srov. Iz 43, 17-18)
- Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala Byla to nádherná dívka, útlá a půvabná. Měřila asi 160 centimetrů, ale přitom nemohla vážit víc než 38 kilogramů. Její blond vlasy zářily i v tak pošmourném a zataženém dnu.
- Další texty k tématu minulost, zranění
