Boha není nutné dlouho otravovat, aby nám vyhověl

V krizových životních situacích většina lidí vysloví: „Pane Bože, pomoz, udělej s tím něco, zachraň nás/toho a toho!“ nebo něco podobného. Dokonce i ti, kteří se běžně nemodlí nebo se dokonce považují za nevěřící. Když jsme vyčerpali svoje možnosti, na Boha si vzpomeneme. Za pokus nic nedáš. Co kdyby na tom něco bylo a Bůh pomohl?

Něco jiného je vytrvalá modlitba, ke které nás povzbuzuje Ježíš svým podobenstvím. Modlitba, ve které neochabujeme, i když Boží odpověď hned nepřichází. Podobenství o vdově a soudci neukazuje Boha jako někoho, koho je nutné dostatečně dlouho otravovat, aby nám nakonec vyhověl. Pointa podobenství je založena na protikladu. Když se i nespravedlivý soudce nakonec vdovy zastal, čím spíš se dobrý Bůh ujme těch, kdo k němu volají.

Proč nás ale nechává někdy na vyslyšení modliteb čekat? K čemu potřebuje naši vytrvalost? Doba čekání a vytrvalé modlitby není důležitá pro Boha, ale pro nás. Má nás vnitřně proměnit a má v ní dozrávat náš vztah s Bohem.

Zaprvé Bůh nechce, abychom k němu přistupovali jako k automatu, ze kterého okamžitě vypadne, co jsme si navolili. Případně nevypadne a my si řekneme, že nefunguje a hledáme jiný. Bůh nás zve k osobnímu vztahu naplněnému důvěrou a láskou. Vytrvalost v modlitbě nám pomáhá uvědomit si, jak k Bohu přistupuji, jaký je můj vztah k němu. Věřím mu, že mu na mně záleží a má mě rád, i když neudělá hned to, co si přeji? Vytrvalá modlitba pročišťuje náš vztah s Bohem od povrchnosti, zištnosti… Je to projev naší důvěry k Bohu a zároveň tuto důvěru prohlubuje a pomáhá jí zrát. Jaká je moje víra, o které je řeč v závěru podobenství?

Druhý důvod se týká toho, za co prosíme. Právě proto, že je Bůh dobrý a záleží mu na nás, nám nedá hned všechno, o co ho prosíme. Pokud se za něco modlíme delší dobu, můžeme postupně zjistit, že to vlastně není až tak dobré, jak jsme si zpočátku mysleli. Mohu si uvědomit, že za mou prosbou jsou hlubší touhy v mém nitru, které ale potřebují naplnění něčím hlubším, než za co jsem prosil. Pročistit se mají i moje motivy, se kterými se modlím. Když něco vyprošuji druhým lidem, záleží mi opravdu na nich? Není důvodem to, že myslím na sebe, abych to měl lehčí, nemusel jim tolik pomáhat apod.? Vytrvalost v modlitbě za druhé dává růst našemu soucitu a lásce k nim.

Vytrvalá přímluvná modlitba proměňuje
naše srdce, náš vztah k Bohu i k bližním.
Dává růst naší víře, naději a lásce.