Jak můžeme být na věčnosti šťastní, když někdo trpí?

Jak můžeme být na věčnosti šťastni, víme-li, že někdo jiný trpí? 

Podle mě Bůh stvořil zlo, aby mohl stvořit dobro. Na věčnosti je NEKONEČNÉ utrpení i NEKONEČNÉ štěstí. Tedy obého je stejně. Není tedy Bůh spíše než dobrý jen neutrální?

Trpět bude jen ten, kdo si to s plným vědomím zvolil

Tvou otázku nemůžeme řešit z  pozemské perspektivy. Tady, když někdo trpí, je v tom přinejmenším zčásti nevinně. Má špatné výchozí podmínky, zatemněný rozum, byl špatně vychován, dostal se do špatné společnosti, nevidí jasně důsledky svých činů. Takže ať je to sebevětší grázl, stejně je tam vždycky něco, kvůli čemu nám ho může být líto. Jenže na věčnosti to bude úplně jinak. Trpět bude jen ten, kdo si to s plným vědomím zvolil, kdo řekl a říká stále svoje věčné NE lásce, dobru, kráse.

„Litování“ by znamenalo nabourávání se do svobody

Už i tady v pozemském životě se občas setkáváme s něčím podobným – s lidskými troskami, zlými lidmi, kteří si svůj úděl víceméně dobrovolně vybrali a jsou s ním „spokojeni“, nakolik se se zlem může pojit spokojenost. U takových máme trochu s tím litováním problém... jak je máme litovat, když jsou přesně v tom, co chtějí, a dělají to, co jim vyhovuje? A na věčnosti to bude dokonce ještě víc dobrovolné, uvědomělé, zvolené s plným souhlasem a vědomím. „Litování“ by znamenalo nabourávání se do jejich svobody, a to je nejvyšší hodnota, kterou jsme od Boha dostali a kterou se lišíme od celého zbytku tvorstva (vyjma andělů).
 

Zlo se ani nedá stvořit, protože je to jen parazitování na dobru, nedostatek, odmítnutí dobra

Druhá otázka s tím souvisí. Bůh nestvořil zlo. Jen nám dal svobodu, která je nutnou podmínkou svobodné lásky (nesvobodná láska je protimluv). Zlo se ani nedá stvořit, protože je to jen parazitování na dobru, nedostatek, odmítnutí dobra. Je to vlastně NIC tam, kde mělo být NĚCO krásného a dobrého. Bohu však tyhle „díry v ementálu“ stojí za tu svobodu, kterou poskytl svému tvorstvu a díky které můžou opravdu milovat, čili být „chutnou hmotou ementálu“ (doufám, že ho máš rád, jinak by to byl příměr dost nevhodný :). Nese to s sebou samozřejmě i tu možnost svobodně se vzepřít. Ale Dobro a Krása budou mít vždy navrch, protože ty jsou NĚCO, zatímco díry jsou nic.

Myslím, že ten příměr s ementálem je docela povedený: i kdyby měl ementál víc děr než hmoty, jeho chuť budeme posuzovat podle té „zbylé“ hmoty, ne podle děr - které ostatně ani nejsou vidět a nijak nechutnají:). Takhle nějak to bude s konečnou rekapitulací dobra a zla, které je jen nedostatkem dobra.

Snad jsem Vám to trochu osvětlila, i když otázky jsou to těžké a nakonec ve svých úvahách stejně narazíme na omezenost lidského rozumu.

Linka víry

Kategorie otázky: Bůh, Eschatologie