Bázeň před Bohem a strach z Boha?

Nejsem křesťanem, ani se neřadím k žádnému světovému náboženství, nejsem ani členem sekty. Přesto si netroufám říci, že jsem ateistou. To jen na úvod, aby náhodou nevyvstala domněnka, že vírou pohrdám.

Začal jsem číst Bibli (překlad 21) a zatím jsem se nedostal přes prvních pět knih. Budu tak hovořit jen o mém pohledu na vztah Boha s Izraelity tak, jak jej popisují knihy Mojžíšovy. A z toho, co jsem zatím přečetl, zatím nedokážu do hloubky pochopit právě jednu věc, a sice: proč by měla být víra v Boha založená na bohabojnosti? Je tato „mechanika víry“ platná stále a i u křesťanů?

Věřím, že mi v mnohém napoví další čtení Bible, obzvláště tedy Nového zákona. Avšak přes to všechno nemohu z hlavy dostat zkušenost z jednoho setkání představitelů různých náboženství v kostele, kde na mě křesťané působili vystrašeně, neuvolněně. 

Číst Bibli není úplně jednoduché, obecně se doporučuje spíše začít Novým zákonem. Je nám srozumitelnější a v případě Bible vůbec ničemu nevadí, že se kniha nečte jako kniha – tedy od začátku do konce.
 

Bible odráží vývoj lidstva v průběhu dějin

Zřejmě již víte, že Bible se nepsala v jednom jediném okamžiku, ale dokonce v rozmezí několika staletí. Je dobré s tím počítat a tedy i s tím, že se v ní pokaždé odráží nějaký historický kontext. Představte si, že byste četl jakoukoli kroniku, která by zachycovala historii národa nebo lidstva. Jistě byste pokaždé zaznamenal, že se lidé v průběhu tak dlouhého období měnili a že se i lidstvo v průběhu dějin postupně vychovává. S lidstvem je to podobné jako s dítětem, malé dítě nejprve učíme, že má nějaké hranice, že něco musí a nesmí a postupně tak přijímá určité normy společnosti. Ze začátku potřebuje mít určitý strach či respekt z případného trestu, který by mohl přijít od rodičů (přesto, že ti své dítě nesmírně milují). Později, když je dítě starší, již pravidla neplní jenom proto, aby bylo pochváleno nebo aby nebylo potrestáno, ale tzv. se s pravidly identifikuje, až tato pravidla nakonec přijme za své – svobodně se pro ně rozhoduje, protože je vnímá jako dobré.

Boží pedagogika

Toto do jisté míry můžeme převést i na lidstvo. Jistě by před několika staletími, natož tisíciletími nebyli lidé schopni přijmout dnešní zásady demokracie, humanismu apod. Lidstvo se zkrátka v těchto otázkách vyvíjí a dříve potřebovalo jakousi „pevnější ruku“. A to se již dostávám k té bohabojnosti (ve smyslu strachu z Boha). Myšlení a chování lidí Starého zákona tuto Boží „pedagogiku“ vyžadovalo. V Novém zákoně je to už zase o něco jiné, ačkoli si musíme uvědomit, že Nový zákon byl sepsán v prvním století našeho letopočtu a od té doby se lidstvo taky posunulo jinam (to jen na okraj, až např. budete číst v Novém zákoně o otrocích). V Novém zákoně je kladen větší důraz na milosrdenství, lásku a svobodu dětí Božích (např. list Galaťanům 5, 13-14: Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovat budeš bližního svého jako sebe samého!). Strach z Božího hněvu z Nového zákona prakticky vymizel. Ale i tak je potřeba říci, že tzv. Boží pedagogika platí i pro každého člověka zvlášť. I dnes každý křesťan, a možná můžeme v jistém slovy smyslu napsat i každý člověk, je Bohem veden, aby postupně vrůstal do této větší svobody.
 

Klíč k pochopení starozákonních textů

Při četbě Starého zákona tedy určitě narazíte i na mnoho dalších pasáží, které jsou pro čtenáře v 21. století těžko srozumitelné a přijatelné, jelikož jde o texty starobylé, sepsané ve velmi odlišném kontextu, než ve kterém se dnešní čtenář nachází a velmi pravděpodobně budete mít problém, že některé pasáže stojí v přímém kontrastu s Novým zákonem. Při četbě je proto třeba brát ohled na literární druh a historické okolnosti, jak bylo výše řečeno. To samo o sobě ale nestačí.

Klíčem ke správnému pochopení těchto starozákonních textů je, myslím, právě jejich četba ve světle Zákona nového. Mezi starozákonními a novozákonními texty nacházíme totiž jak kontinuitu, tak diskontinuitu a pokrok. Např. v Ex 21,24 najdeme ustanovení „oko za oko, zub za zub“, na které v Mt 5,38-39 navazuje Ježíš: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;“
Nový zákon zde navazuje na ustanovení zákona starého, které ale mění a přináší pokrok. Můžeme tedy sledovat postupný vývoj ustanovení v Bibli. Starozákonní ustanovení mají svou platnost, ale nejsou nadřazena těm novozákonním.

Není nutné starozákonní ustanovení přehlížet, ale ani se je dnes snažit prosazovat, protože nejsou primárně určena pro naši dobu. My žijeme v době, kdy už známe novozákonní radostnou zvěst a Ježíšův pohled na věc. A on kamenování zrovna nakloněn nebyl – srov. Jan 8,1-11.
K četbě by se Vám mohla hodit knížka Obtížné oddíly knih Mojžíšových od Jana Hellera a Martina Prudkého.

K tématu doporučuji texty z našeho webu:
Bible, Boží slovo 
a další texty o Bibli 
 Boží slovo může měnit tvůj život 

Jinak, co se týče Vaší poznámky. No, ano. Občas nebo možná bohužel i často se lze setkat se smutnými či dokonce vystrašenými křesťany. Moc dobré svědectví asi nevydáváme. Svoboda dětí Božích a radost z této svobody z nás příliš nečiší. Možná to mnohdy skutečně může souviset s přílišným důrazem na starozákonní "bohabojnost". Každopádně na to mohu napsat jediné: přeji Vám, abyste Vy a konec konců lidé obecně, potkávali více radostných křesťanů. Tak jak to totiž osobně vnímám já, vztah s Bohem je opravdu radostnou záležitostí:-)

Přeji Vám, nejen při četbě Bible, otevřené srdce!

Kategorie otázky: Bible, jak číst, koupě,