Kapitoly
23. 11. 2001
29. 7. 2002
Zkusíte to u těch nejmenších
Dále!" ozval se silný hlas na moje tiché zaťukání. A tak jsem vstoupila a pozdravila: "Pochválen buď Ježíš Kristus." "Až na věky," odpověděl kněz a na svém širokém obličeji si posunul brýle. Zavřel breviář, vstal a podal mě židli. "Co si budete přát na naší faře?" "Posílají mě k vám z Hradce Králové z konzistoře." A podala jsem mu dekret. Měla jsem dojem, jako by si řekl: To mně nemohli poslat inteligentnější učitelku? Tohle nesmělé stvoření… "Zde ve Starém Bydžově budete učit jen dvě hodiny týdně, ostatní odučím sám. Zkusíte to u těch nejmenších. | Přečíst celý článek20. 9. 2001
Zkušenost dnešního člověka se sebou samým
Lidé, které jako duchovní pastýř potkávám, často krouží okolo obou pólů: jedním je chybějící pocit vlastní hodnoty a druhým je pocit bezmoci. Nedostatkem sebedůvěry a touhou po rozvoji pevného pocitu vlastní ceny netrpí jen mladí lidé. Také od lidí, stojících uprostřed životní cesty, slyším často, jak je pro ně bolestné, že nemají pocit vlastní hodnoty. Nedůvěřují sami sobě. "Jiní to umí lépe," myslí si. Především matky, jejichž děti právě odešly z domova, jednoho dne zpozorují, jak se jejich s námahou vybudovaná sebedůvěra bortí. Definovaly se v závislosti na svých dětech. Nyní… | Přečíst celý článek11. 4. 2012
Zlé vzpomínky nemusí být celoživotním strašákem
Někdy se nedokážeme vypořádat s určitým zážitkem, protože nás pronásledují zlé vzpomínky. I když člověk sám žádnou přímou škodu neutrpěl, se strašlivými vzpomínkami se dá jen těžko žít. Jeden kněz v Kazachstánu mi nedávno vyprávěl o takovém případu. Zavolali ho ke zbědovanému manželskému páru. Žena prý umírá hlady, řekli mu, a muž je skoro pořád opilý. Tu trošku potravin, která se v domě ještě najde, pak své ženě sní. Kněz se tedy ještě se dvěma řádovými sestrami vypravil na cestu. Té paní se na první pohled skutečně nedařilo dobře. Ležela na staré pohovce v chatrném… | Přečíst celý článek25. 6. 2010
Zlo nás zraňuje, všichni se ale můžeme uzdravit
Můj příběh přežití masakrů v Rwandě se dotýká lidí. Ne to proto, že je můj – příběh Rwandy patří nám všem. Nemusíme zažít přímo genocidu, abychom poznali temnotu, ve které se může zrodit vražda. Nenávist, hněv, nedůvěra a strach nám každodenně vstupují do života tisíci různými způsoby. Toto zlo nás zraňuje, všichni se ale můžeme uzdravit silou lásky a odpuštění. Silou, která je ihned dostupná, když máme víru. Věřím, že právě toto poselství, vyjádřené v knize Přežila jsem, osloví mnoho lidí. Křesťanská víra je živá skutečnost, o kterou je nutné každý den pečovat. Skrze modlitbu,… | Přečíst celý článek1. 4. 2003
Zlo, které si lidé často způsobují, je k neunesení.
Aby se zraněný člověk pustil do procesu vnitřního uzdravení ze svého ublížení s přesvědčením, potřebuje hlubokou vnitřní motivaci. Opírá-li ji však výhradně o osobní pocity, není dostatečná. Právě ve jménu dobrého pocitu ze sebe se mnozí ke skutečné práci na pocitu křivdy vůbec neodhodlají, protože mají strach, že "drásání starých ran" otřese jejich rovnováhou budovanou mnohdy pracně po celá dlouhá léta. Byla-li však získána za cenu zatlačování pocitu zranění do podvědomí, nebude naplněna trvalým pokojem. V této situaci se ukřivděnému může zdát, že všem odpustil utržené poranění a že… | Přečíst celý článek18. 9. 2007
Zlomení pout
Když ke mně přicházejí pacienti, často po dlouhých letech neúspěšné lékařské a psychiatrické léčby, bývají často velmi nepřístupní, neochotní spolupracovat a zdráhají se důvěřovat zase dalšímu doktorovi. Je nutné nejdříve zrekonstruovat jejich lékařskou anamnézu, podívat se na předchozí diagnózy a ověřit si, zda byly provedeny všechny obvyklé a nutné lékařské testy: nic se nebere jako samozřejmost. Když se podaří vybudovat pocit vzájemné důvěry, jsou pacienti obvykle schopni svěřit se s „tajemstvími“, která byla příčinou jejich nemoci. Mnoho emocionálních problémů má své kořeny v čistě… | Přečíst celý článek18. 9. 2001
Zlomení vlastního já
Naším přáním je vyjádřit pojem duchovní obrody jednoduchým způsobem. Duchovní obroda je život Pána Ježíše, vlévaný do lidských srdcí. Ježíš vždy vítězí a Jeho vítězství je na nebesích neustále chváleno. Ať jsou naše zkušenosti ze selhání a prázdnoty jakékoliv, On zůstává vždy neporažen. Jeho síla nezná hranic. Pokud jde o nás, my s Ním musíme navázat ten pravý vztah. Potom ucítíme Jeho sílu v našich srdcích, životě a činech a naplní nás Jeho dokonalý život. Naším prostřednictvím se pak vleje do života těch druhých. Toto je podstata duchovní obrody. Jestliže však s Ním máme dospět k pravému… | Přečíst celý článek16. 1. 2002
Zmrtvýchvstání
Ježíšovi přátelé sňali mrtvé tělo z kříže. Zabalili ho do lněného plátna a uložili do hrobu. V neděli, brzy ráno přišly ke hrobu ženy a chtěly mrtvé tělo nabalzamovat. Jak se ale vylekaly, když viděly, že kámen je z hrobu odvalený a plátno, ve kterém bylo tělo zabalené, leží pečlivě složené! Najednou se ulekly podruhé, když uviděly po pravé straně anděla, který jim řekl: "Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady." Pán skutečně vstal z mrtvých. Aleluja, radujme se! | Přečíst celý článek5. 9. 2001
Zmrzačený pohled na sexualitu přináší prázdnotu
BŮH VIDĚL, ŽE VŠECHNO, CO UČINIL, JE VELMI DOBRÉ Sexualita je darem samotného Stvořitele. Byla jím stvořena zároveň s celou lidskou přirozeností a uznána za velmi dobré dílo (Gn 1,31). Sám Stvořitel nám tedy přikazuje, abychom pohlíželi na svou sexualitu pozitivně; není v ní nic negativního, co by samo o sobě zasloužilo odsouzení. Tělo jakožto sexuální vyjadřuje povolání člověka ke vzájemnosti, to znamená k lásce a vzájemnému obdarování. Tělo tedy vybízí muže a ženu k naplnění jejich základního povolání, k plodnosti. Potřebujeme se osvobodit od pohledu, který vidí záležitosti lidské… | Přečíst celý článek10. 12. 2011
Znovu v pekle polepšovny
Po třech letech zase zpátky Eskortují nás náklaďákem na nádraží. Tammusím vydržet potupu: přejít velkou halu mezi dvěma strážníky, s rukama v poutech. Kdybych si mohl přetáhnout přes hlavu igelitový pytel na odpadky, bez váhání bych to udělal, tak je to pro mě ponižující. Lidé na mě hledí jako na nestvůru, zvíře na trhu, se směsicí strachu a nezdravé zvědavosti. Po dvou hodinách jízdy v kupé vyklizeném pro tuto příležitost přijíždíme do nápravného zařízení. Moji andělé strážní v kšiltovkách se štítkem mě předávají do vlastních rukou řediteli. Nevypadá lidštější než… | Přečíst celý článek5. 2. 2004
Znovuobjevení srdce
Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. (Přís 4,23) Ve své moudré radě pisatel Přísloví uznává, že srdce je jádrem života člověka. Je centrem těch rysů, které nás činí lidmi, oproti zvířatům, která jsou odkázána na instinkt. Zapomeňte na srdce, přeceňte úlohu tělesných smyslů, a staneme se zvířaty! Lidské srdce je však počátkem osobnosti každého jedince. Metafora "srdce", která se v hebrejské Bibli vyskytuje více než osm set padesátkrát, představuje univerzální symbol, který má v mnoha jazycích mnoho různých významových vrstev. Každý rok nám v den sv.… | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Zpěvy u jesliček
Básně Václava Renče z knihy Zpěvy u jesliček 1. Už dávno dudy nedudají Už dávno dudy nedudají okolo Betléma. Jen smutné větry smutně hrají, smutna je duše má. Už dávno nikde nečekají, že ze tmy vzejde jas. Jen smutné deště smutně hrají pro nejsmutnější čas. Naděje dávné vítr žene okolo Betléma. Kdo stojí o nás odsouzené? Smutna je duše má. 2. Mlč, Janku, malověrný Janku Mlč, Janku, malověrný Janku, ovečky plaší pláč. Ty čekej v bdění, čekej v spánku. Však duše tvá ví nač. Čekej, jak v Písmě stojí psáno: Pomine jednou tma, uprostřed noci vzejde… | Přečíst celý článek3. 9. 2008
Zpověď
Když jste jednou pokřtění, už se váš křest, byť si z něho nepamatujete vůbec nic, nebude opakovat. Pokud chcete pravidelně chodit do kostela a účastnit se bohoslužeb aktivně, třeba i chodit k přijímání, vaše kroky povedou přes zpovědnici. Zpovědi se také říká svátost smíření nebo svátost pokání. Není to pouhá čistírna nebo pračka, jak tomuto obřadu někteří říkají. O co jde? Zpověď bychom mohli zařadit do kategorie obřadů uzdravení. Náš život je proniknut vztahy. A stává se každému, že se mu ve vztazích něco nepovede. Křesťanství rozděluje tři kategorie vztahů: k sobě, k druhému… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
Způsoby vytváření vztahů a jejich narušování
III. Způsoby vytváření vztahů a jejich narušování Jmenuji pět centrálních přání ve vztazích, které lidé na základě otevřených konfliktů a chybného vývoje v prvých letech života přenášejí na své partnery ve vztahu a které jsou zároveň rušivým momentem tohoto vztahu. Partner jako zrcadlo Osobnost toužící po zrcadlení hledá stále u jiných obdivné reakce, aby tak vlastní vyhladovělou osobnost nasytila. Takoví lidé měli v době vztahu ve dvou nedostatek postačujícího uspokojování svých potřeb. Málo se vyhovovalo jejich narcistickým potřebám po vyniknutí a obdivu a proto se nemohla… | Přečíst celý článek26. 8. 2002
Zranitelnost ateismu
Na první pohled by se člověku možná chtělo polemizovat s tvrzením, že naše morální bída se zrodila právě v lůnu ateismu. Při pečlivém zkoumání jeho předpokladů a závěrů se však ukazuje, že tvoří systém, který před tímto obviněním ani před mnoha dalšími nelze obhájit. Ateismus má ve svém pohledu na svět několik osudových chyb, čímž se stává příliš drahou a nebezpečnou filozofií, aby na ní člověk stavěl svůj život a konečný úděl. Filozofický postup, který jsem zde použil, se trochu podobá trojstupňové metodě, která nás vede k jakémukoli závěru: naše předpoklady, naše argumenty a… | Přečíst celý článek23. 2. 2011
Ztěžuje víra život?
Která Ježíšova slova jsou pro vás nejvíc inspirující? O lásce a víře. A co když se někomu láska a víra nedostává? Stačí požádat, ale mohutně a z celého srdce: „Pane Bože, ty vidíš, jak jsem slabej. Posilni mou víru a lásku.“ Pak cítíš, jak do tebe zvolna vstupuje radost, a proto vzepneš celou svou vůli jako pomoc ze své strany. Někdy je nejlepší to nechat na Bohu a zazpívat si! Já třeba kolikrát když jedu z Bechyně do Budějic, tak si zpívám Loretánské litanie. /…/ Nezdá se vám někdy, že víra život občas spíš ztěžuje? Možná ho občas zatěžuje, ale v první… | Přečíst celý článek27. 3. 2002
Ztracené poledne
Co se to stalo, kam jsme zašli, do jaké země prokleté? Neznáš tu ani strom. A znáš-li, je to ten, který nekvete. Co mělo uzrát, nedozraje, co chtělo hořet, nevzplane. Jdem oděni jak do mumraje v sny zestárlé a odrané. Připadáme si v houfu nazí. Na slzu posměch odpoví. Slova, co hřát by mohla, mrazí a prázdno čiší pod slovy. O čem to snila, co to chtěla ta naše léta zelená? Čas přeletěl jak bludná střela. A skráně popel znamená. | Přečíst celý článek6. 2. 2003
Ztráta přátel - nejtrpčí životní zkušenost
Zkušenost zklamání ze strany přátel si prožije každý z nás. Tato nejtrpčí životní zkušenost může mít podobu ztráty rodiny, rodičů, manželských partnerů, dětí nebo dobrých přátel. Najednou jsme sami. Ne že by nás naši milovaní opustili úmyslně nebo za to vždycky mohli. Mnohdy nás zklamou prostě proto, že jsou jen lidé. Nebo zemřou. My je zoufale potřebujeme, a oni tu nejsou, protože je vzala smrt. Každý dospělý ví, o čem píšu. Toužíme mít oporu, moci se spolehnout na své milované, a oni jsou pryč. Máme-li silnou, pevnou víru, řekneme si: "Ano, modlí se za mě tam na druhé… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
Ztráta smyslu pro hřích
"Snad největším hříchem dnešního světa je skutečnost, že lidé začali ztrácet smysl pro hřích." (Pius XII.). Zdá se, že toto zjištění je dnes ještě zjevnější a působí větší starost. Mohlo by se zdát, že v naší době je problém hříchu načisto překonaný nebo že jde při něm o něco docela jiného než v tradiční teologů. Švýcarská biskupská konference uváděla v programu komise toto: "Také dnešní člověk má vědomí viny a chtěl by být od této viny osvobozen. Ovšem toto vědomí viny se v mnohém změnilo. Například poklesky týkající se soukromí jsou mnohem méně pociťovány než přestupky,… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
