Sekce: Knihovna

Józef Augustyn

Zlo, které si lidé často způsobují, je k neunesení.

z knihy Křivda, odpuštění a smíření , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Aby se zraněný člověk pustil do procesu vnitřního uzdravení ze svého ublížení s přesvědčením, potřebuje hlubokou vnitřní motivaci. Opírá-li ji však výhradně o osobní pocity, není dostatečná. Právě ve jménu dobrého pocitu ze sebe se mnozí ke skutečné práci na pocitu křivdy vůbec neodhodlají, protože mají strach, že "drásání starých ran" otřese jejich rovnováhou budovanou mnohdy pracně po celá dlouhá léta. Byla-li však získána za cenu zatlačování pocitu zranění do podvědomí, nebude naplněna trvalým pokojem. V této situaci se ukřivděnému může zdát, že všem odpustil utržené poranění a že se všemi se smířil; přitom však může prožívat trvalý stav vnitřního napětí, únavu, nespokojenost se sebou, návaly hněvu, zlosti a podobně. Proces odpuštění a smíření vyžaduje odvážný přístup k ranám uštědřeným životem a také minimum nezištnosti usilující o život v pravdě, vnitřní zralost a dokonalejší lásku k Bohu více než o osobní spokojenost a psychický komfort.

Nejúčinnější motivací k překonání vlastního pocitu ublížení je v lidském měřítku láska člověka k člověku. Ten, kdo skutečně miluje, touží po stále hlubším poutu jednoty a sdílení s milovaným. Láska je tím nejsilnějším argumentem v hledání odpovědi na otázku, proč trpět a odpouštět, proč je třeba zakoušené křivdy každodenně podrobovat řádu, proč podat ruku jako první, proč odpouštět a smiřovat se sedmasedmdesátkrát.

Avšak i ta nejhlubší lidská láska má své jasně stanovené meze, což potvrzuje každodenní pozorování života. Velké ublížení může způsobit v druhém devastaci postoje lásky a oddanosti. Určité křivdy nelze unést pouze vlastními silami: někdy jsou totiž tak velké, že dokážou rozdrtit i ten nejhlubší cit. Jak jen lze odpustit mnohaleté trápení ze strany svých nejbližších, užívání násilí, drastické omezování svobody, pokořování a ponižování, manipulaci a sexuální zneužívání? Na některá velká ublížení lze vzpomínat pouze s pocitem hluboké bolesti.

Zlo, které si lidé často způsobují, je k neunesení. Hranice odpuštění vyplývá z psychických a duchovních mezí člověka: proto vyžaduje odpuštění nejen tvrdou práci, ale především velikou Boží milost. Kromě lásky lidské může být zásadním motivem odpuštění zkušenost lásky nebeského Otce, protože ten miluje bez rozdílu všechny své děti: zraněné i zraňující. Znamením této lásky je Ježíš Kristus, který si nás zamiloval jako ubližující hříšníky a dal za nás svůj život. Jeho láska je definitivní odpovědí na otázku, proč odpouštět těm, kteří nám ublížili.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• I staří lidé jsou bezbranní
• Sourozenecké ´války´
• ´Detoxikace´ pocitu křivdy
• Minulost stále nosíme v sobě
• Postavme se utrpení čelem!
• Utrpení je zlo!
• Smíření nebude trvalé, pokud by bylo dosaženo pod tlakem