Tyrani a lichotky

Fiktivní realita

z knihy Poslání a pokušení spisovatele , vydal(o): TRINITAS

Už Platón věděl, že peithó - umění lichotivě přemlouvat - je spojeno s násilným, tyranským vykonáváním moci. Z pohánějícího, manipulovaného a manipulujícího slova a politicky řízeného a kontrolovaného jazyka se vždy stává nepostradatelná součást výzbroje totalitní nebo k totalitarismu směřující politické moci.

Totalitární držitelé moci jsou od přírody netrpěliví, vnitřně a - řekl bych - instinktivně nejistí a alergičtí na každou moc, kterou sami nevykonávají a nekontrolují. Především vůbec nedůvěřují člověku, protože sami nevěří, že by souhlasil s jejich mocenskými plány dobrovolně a s nadšením. Protože nevěří v moc pravdy, musí věřit v donucování a hrozby. Pro dosažení svých cílů se musí také k donucování a hrozbám uchylovat.

K těmto účelům totalitní moci patří neustálé školení, ideologická přeškolování a přesvědčování, ovládání těla a duše člověka, dokonce formování jakéhosi nového člověka. Nic z toho bohužel není školská abstraktní hypotéza - všechno je to tvrdá a tragická zkušenost našeho století, našich životů a naší Evropy.

Avšak pro důvěryhodnost svého totalitárního snu a svého šílenství, pro udržení a rozmnožení vlastní lži potřebuje totalitární držitel moci a farao také slovo a jazyk.

Konkrétně řečeno: potřebuje spisovatele, jazykové a písemné umění. Od spisovatele očekává a vyžaduje velký a důležitý výkon: má mu dát k dispozici a podřídit prostor slova a jazyka jeho mocenským cílům - a tak mu pomoci, aby vedl celého člověka totálně a beze zbytku.

Protože hrozba a ohrožení, donucování a znásilňování, manipulace a řízení člověka se nesmí ukázat ve své nahotě a otevřeně, dostane spisovatel a jazykový umělec od faraóna za úkol brutální a násilnickou tvář totalitní moci zahalit a zároveň zviditelnit vážnost hrozby a nátlaku.
Farao potřebuje všechno mistrovství jazykového umění: lidem má ulehčit a osladit manipulaci a ohrožení přesvědčováním, že se vlastně jedná o jejich dobro, o jejich svobodu, historickou nutnost, blaho jejich dětí a jedinou správnou budoucnost.

Tím jsme však ještě nepopsali všechno neštěstí, za které poslušný, faraónovi se prodávající spisovatel a jazykový umělec nese spoluzodpovědnost. K jeho naprosté službě jistě nejdříve patří mistrovské zastření skutečnosti. Přitom ovšem nesmí chybět žádná povrchová jednotlivost a celek, aby působil věrohodně, musí také budit dojem dokonalé objektivity a informovanosti.

Jazykově dokonale promyšlené a logicky sevřené zahalení opravdové reality, vysoká informovanost a rafinovaně předstíraná objektivita (a v tom je právě největší a poslední faraónovo přání a nejmistrovštější dílo sofistického, koupeného spisovatele) mají tedy vytvořit zdánlivou skutečnost, fiktivní realitu, která "se zdá být tak šálivě reálná" - jak říká Pieper - "že se už stěží dá zjistit, jak je to doopravdy".