Gorgiás a Sokrates

Absolutní svoboda umění?

z knihy Poslání a pokušení spisovatele , vydal(o): TRINITAS

Sofisté všech časů - od Gorgiáse až do 20. století (André Gide a jiní) - hlásají, zapřísahají se a zdůrazňují, že pro skutečného spisovatele není důležité, co píše, protože je naprosto svobodný a ve své svobodě nechce a nemůže podřídit své jazykové a písemné umění žádné pravdě, morálce, politickému hnutí nebo ideologií. Slouží jen sobě, svému vlastnímu charismatu a svému vlastnímu spisovatelskému Já. Stará se - říkají nám sofisté - jen a jen o umění slova, o jeho krásu, smělost obrazů a lesk stylu.

Říkají to velice jasně a otevřeně, přesto jim však nemůžeme uvěřit. Pokud nechceme předpokládat, že nás chtějí přemluvit právě takovými tvrzeními, musíme přinejmenším na základě historické zkušenosti konstatovat, že se tu jedná o sebeklam. Ostatně už Gorgiás musel tázajícímu se Sókratovi doznat, že mu jde také a především "o něco jiného" než o dokonalost řeči: André Gide byl ve svém sepisování, kterému nemůžeme upřít vysokou estetickou hodnotu, zachvácen jakýmsi apoštolským a misionářským zápalem obhájit a ospravedlnit svůj sporný životní postoj před lidskou společností.

Umění, jazykové a písemné umění, emancipované pryč od pravdy, lhostejné k bytí a ethosu, bude a vlastně už vždycky je nezbytně mocenským prostředkem.