Co se všechno může stát, když

Babylón

z knihy Poslání a pokušení spisovatele , vydal(o): TRINITAS

To poslední a taky nejhorší, k čemu je vedena totálně řízená a manipulovaná společnost držiteli moci a jejich sofistickými jazykovými umělci, je babylónizace lidského zdebytí a života společenství.

Babylón není jen historická skutečnost a zkušenost - je to i nadčasové pokušení a hrozba. Babylón je "město ničeho", jak říká Izajáš, město vertikální prostituce, totální lži, totální manipulace s člověkem, s živými a mrtvými, s dějinami a budoucností, s myšlením a cítěním. A pro babylónskou společnost je všechno to tak dokonale, téměř se chce říci tak vědecky perfektním způsobem zorganizováno, že nemůže lež zprůhlednit. Pak ovšem skutečný, pravý, zdravý svět a bytí upadají do hlubokého zapomnění. Průměrný člověk je nejen nemůže najít, ale - a to je nejhorší - není ani schopen je hledat.

Obtížnější to má totalitární moc se spisovateli, kterým pravda a svědomí nejsou lhostejné. V jejich uměleckém krédu stojí, že nezáleží jen na čistě estetických, ale také na nad-estetických hodnotách a perspektivách. Některé z těchto spisovatelů svedla babylónská moc slibem, že v jejím objetí naleznou právě to, v co celou svou duší věří: říši pravdy a svobody. Uvěřili a také s velkém nadšením spolupracovali. Ale také pro ně se dostavil okamžik pravdy: rozpoznali velkolepou babylónskou lež.

Co všechno se může v totalitarismu stát, když spisovatel přestane svému chlebodárci lichotit, připravovat mu a dodávat další lži? Co se stane, když spisovatel prohlédne totální existenciální lež, zdánlivou realitu mocenského babylónského řádu a rozhodne se vyslovit tuto otřesnou, ale současně také osvobozující zkušenost?

Potom najde také odvahu říci: "Ve jménu realismu jste nám bránili popsat skutečnost, ve jménu kultu mládí jste nám nedovolili být mladými a ve jménu socialistické radosti byla v nás zardoušena opravdu lidská radost srdce"