Společnost bude jedna velká věznice, povinný klášter pro všechny

z knihy Komunismus a socialismus v předpovědích italského filozofa

Každá společnost se ustavuje především proto, aby umožnila vzrůst svobody svých členů, protože právě díky společnosti jejich schopnosti nabývají širšího pole, kde se mohou svobodně a užitečně projevovat. Zařiďte to tak, aby lidé v určité společnosti nemohli vykonat nic z toho, co by sami chtěli, a zmíněná společnost se změní ve věznici.

Nový systém by nebyl v zásadě ničím jiným než klášterním způsobem života nařízeným celému lidskému rodu státním zákonem, chybělo by ale náboženství a zbožnost, jednalo by se tedy o monastickou formu života bez příslušného ducha. Kolik se toho namluvilo, když v minulosti někdy došlo k tomu, že nějaký nemoudrý rodič poslal svého syna proti jeho vůli do řeholního konventu nebo svou dceru nechal zavřít do kláštera. Sociální reformátoři však chtějí uložit nejpřísnější klášterní zákony všem lidem, kteří budou žít na zemi. Nezajímají se přitom vůbec o to, zda lidé k tomu mají, nebo nemají nějaké povolání. Reformátoři se mylně domnívají, že právě tímto způsobem učiní všechny šťastnými, přičemž je zároveň zbavují všech útěch a nadějí, které s sebou pravý řeholní život přináší. Právě s touto absurditou se setkáváme v jejich nejvěhlasnějších spisech, zejména pak v dílech Charlese Fouriera.