Svoboda – úhlavní nepřítel

z knihy Komunismus a socialismus v předpovědích italského filozofa

Všichni sociální reformátoři pohlížejí na ubohou svobodu jako na úhlavního nepřítele, ba dokonce jako na hlavní překážku, která se staví do cesty realizace jejich filantropických záměrů. Reformátoři pronásledují všechny formy lidské svobody. Začínají od rozlišování dobra a zla. Vyvazují člověka z jakékoli povinnosti a odpovědnosti za své jednání a rovněž po něm nic nepožadují. Od nové společnosti si slibují naprostý obrat k dobrému.

„Nejlepší uspořádání společnosti je takové, v němž jsou jednotliví lidé zcela zbavení svých svobod, které plně přecházejí na vládu, jejíž jedinou povinností je, aby těchto svobod používala za účelem obšťastnění všech obyvatel, kteří však jsou zbaveni jakékoli svobody; tato povinnost ale není nikým kontrolována a její nedodržování není nijak sankcionováno, protože by nás to nutně uvedlo zpět do doby, kdy panoval útlak a vládlo násilí.“

Zdravý rozum jednoznačně musí odmítnout takovou koncepci, neboť v sobě obsahuje protimluv.