Síla zvyku

Lhaní je návykové

z knihy Láska jako životní styl , vydal(o): Návrat domů

Již u jiných charakteristik milujícího člověka jsme si mohli všimnout, že láska či její nedostatek souvisí s našimi návyky. Lhaní je obzvlášť návykové. Jedna lež vede ke druhé, jak se snažíme zamaskovat svůj klam. Proto si snadno navykneme nevidět nepoctivost ve svém vlastním životě. Jako poradce jsem se setkal s lidmi, kteří se tak zamotali do svých podvodů, že uvěřili vlastním lžím. Pokud budou i nadále žít ze svého falešného já, prožijí vlastně jakýsi pseudoživot.

Frank W. Abagnale lhal celý život a nakonec ho lhaní přivedlo až do vězení. Mezi šestnáctým až jednadvacátým rokem svého života se stal jedním z nejlepších padělatelů na celém světě. Na podvodné šeky v té době vylákal 2,5 milionu dolarů v padesáti amerických státech a šestadvaceti dalších zemích. Úspěšně se vydával za advokáta, pilota, vysokoškolského profesora a dětského lékaře. Nakonec ho zatkla francouzská policie. V jeho případě naštěstí nakonec dobré návyky nahradily ty špatné. Dnes je Abagnale váženým odborníkem na zpronevěru a padělky všeho druhu.

Film Chyť mě, když to dokážeš z roku 2002 líčí, jak Abagnale vršil jednu lež na druhou. Z filmu bylo ale rovněž patrné, že Abagnale ztrácel důvěru v ostatní, takže se nakonec ocitl v izolaci, bez jakýchkoli zdravých vztahů. George Bernard Shaw kdysi poznamenal: „Lhář není trestán tím, že mu nikdo nevěří, ale tím, že on sám nemůže nikomu věřit.“ Jedním ze skrytých nebezpečí návykového lhaní je právě toto: Čím méně věrohodní jsme my sami, tím méně věrohodní nám připadají všichni ostatní. Návykové lhaní ničí vztahy více, než bychom si dokázali představit.

…

Dobrá zprává je, že návyková je i pravdomluvnost. Pokud vědomě v každodenním životě pěstujeme poctivost, budou nás bít do očí všechna nepoctivá slova, která vypustíme z úst. Začneme je nenávidět, protože si uvědomujeme, jak ničí naše vztahy. Čím jsme pravdomluvnější, tím lépe se cítíme. Být poctivý je osvobozující, a to jak psychologicky, tak z hlediska vztahů. Nemusíme vzpomínat: Co jsem říkal naposledy? Víme totiž, že každému říkáme pravdu.