Neplodnost zaneprázdněnosti

Kdyby lidé byli důležitější než hodiny

z knihy Sedm podob lásky (Láska jako životní styl) , vydal(o): Návrat domů

Často jsme vlastními starostmi pohlceni natolik, že si ani nevšimneme potřeb lidí kolem nás. Jakmile si jich všimneme, musíme ještě udělat obrovský krok a zareagovat na ně. Rozhodneme-li se druhým pomoci, znamená to, že budeme muset obětovat jednu ze dvou věcí, které jsou pro nás nejcennější – peníze nebo čas. A možná budeme muset obětovat obojí.

Někdy se domníváme, že máme příliš málo obojího, jak času tak peněz, a proto druhým nemůžeme pomoci. Nejednou pak uvažujeme takto: Kdybych si to mohl dovolit, něco bych s tím udělal. Jelikož si to dovolit nemohu, přispěji alespoň na charitu. Ano, přispět na charitu je rovněž projevem laskavosti a někdy je to to nejlepší, co můžeme udělat. Ale pokud jde o osobní projevy laskavosti v každodenním životě, má většina z nás ještě prostor pro osobní růst.

Před více než dvěma tisíci lety (tedy o více než dva tisíce let dříve, než přišly faxy, iPody nebo mobilní telefony) varoval řecký filozof Sokrates: „Střezte se prázdnoty uspěchaného života.“ Možná se domníváme, že nemáme čas poděkovat recepční nebo upozornit pracovníka v kině, že někdo na parkovišti omylem nechal svítit světla. Možná jsme tak zaměstnáni dalším bodem svého nabitého programu, že ani nepřemýšlíme o tom, zda být laskavý či ne. Oč by byl ale život krásnější, kdyby lidé byli důležitější než hodiny!

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Gary Chapman

Související texty k tématu:

Čas:

O době, ve které žijeme, rozhodnout nemůžeme, ale... Frodo: Přál bych si, aby se to nikdy nestalo. Gandalf: To by si přáli všichni, kdo zažili tyto události. Ale jediné, co musíš rozhodnout, je, co uděláš s časem, který ti byl dán." (z románu Pán…
Svou budoucnost neznáme. Známe ale Toho, kdo ji zná... Školní rok, který právě začíná, přináší velké pohyby ve společnosti a nutnost organizace času a osobního plánování. Mění se jízdní řády dopravních spojení, mění se organizace času v rodinách, mění se…
Život je trocha času, který nám byl dán, abychom se naučili milovat... Občas nás zarazí, jak ten čas běží: v trávě se ještě válejí ohořelé rachejtle, a už zase slavíme dalšího Silvestra; lidé, které člověk znal v kočárku, už vozí svoje děti; stojíme nad hrobem…
Jsme neustále překvapováni časem a říkáme: "Jak ten čas letí!" Proč jsme tak časem zaskočeni? Ledaže v nás existuje něco, co není dočasné… Touha po věčnosti je zabudována v každém z nás.
Putovat s Bohem (třebas i pouští) je víc, než mít hned vše, co bychom chtěli Ježíš člověku ukazuje, že "být" je víc než "mít". Být Božím dítětem je víc než "mít". Být s Bohem, který nás miluje, je víc, než mít majetek, vliv, zážitky... Třebas…
Další texty k tématu: čas, budoucnost, minulost...