Seznámení

Láska k Hubertovi

z knihy Švec a dívka , vydal(o): Trinitas

Hubert nemohl překvapením ani promluvit. Spatřil dívku, vešla roztržitě do vrátnice, majíc zřejmě za to, že tam najde jen Františka, nanejvýš snad nějakého zákazníka, ktcrý si přišel dát spravit boty Nestarala se zprvu o to, že je tu Hubert, a pozdravila vesele:
"Dobrý den, Tatu!"
Vyslovila to Tatu tak, že se zdálo, jako by říkala tati.
Potom se náhle zadívala na cizince. Vstal a pozdravil.
A František jí chvatně vysvětloval, zřejmě pln pýchy:
"To je můj synovec Hubert, syn mého bratra, který žije v Paříži."

"Vy jste tedy, slečno, dcera mého drahého strýce Františka:"
Bylo znát, s jakými rozpaky se jí takto ptá. Dala se do upřímného smíchu:
"Ovšem, ale na divoko, smím-li tak říci. Vím, že ho mám z celého srdce ráda, stejně jako on mne.“

Zde Boží umění, možno-li to tak nazvat, vpisuje do tkaniva této písně o dívce a příštipkáři souhvězdí dávno předvídané: ryzí lásku Yvettinu k Hubertovi a Hubertovu k Yvettě.
…

Průvod se ubíral ke kostelu a příštipkář František vedl Yvettu, jako by byl vskutku jejím otcem. Rozhodlo tak srdce, a také tomu tak chtěl řád, určující, kdo má s kým jít, běží-li o svatebčany, spřízněné sňatkem.

Když vkročil na posvátné místo, veda pod paží Yvettu, svou duchovní dccru, vzpomněl si na Lucii, dceru vzešlou z vlastní krve. A oči mu zvlhly, nikoli však hořem, nýbrž radostí, jakou dává poklad znovu nalezený. Chrámovou lodí se nesly vlny svatebního pochodu, hrál jej na varhany Hubertův přítel.