Nemoc

Yvetta za Lucii

z knihy Švec a dívka , vydal(o): Trinitas

Když vešly do pokoje, kde byl František izolován - byla to místnost s výhledem do malebné zahrady - viděly, že si zdříml. I tak si byl však nejspíš vědom, že je tu návštěva, protože pronesl několik vět, třebas poněkud nesouvislých.

Promlouvala z nich nicméně sama podstata jeho srdce, podstata prostičká jako bazalka nebo sporýš, jimiž si jeho bližní tak rádi zdobí průčelí svých domů.

Promluvil, a znělo to jako sladký nářek: " "Lucie, já vím, že...
Lucie byla, jak víme, jeho dcera, či jak on lidově říkal "nebožka dcera".

"Já vím, že jsi v nebi se svou matkou, že vás doma již nenajdu... Lucie, nespatřím už, jak ve stínu svlačců ukusuješ s chutí z jablíčka. Lucie, Lucie, ty chceš vyléčit mé velké hoře, a proto mi posíláš jinou dívku, stejně dobrou jako ty".

Přestal na okamžik dýchat, a potom pronesl: Yvettu."
Sestra Josefa ji vzala za ruku:
"Změřím mu za chvilku teplotu. Teď ho musíme nechat, aby si odpočinul. Blouzní." Yvetta však pochopila; celá dojatá, rozechvělá od hlavy až k patě.