Sexuální normy

a sociální statut manželství

z knihy Sexualita a křesťanská morálka , vydal(o): Nakladatelství Vyšehrad

Pro dobrou sexuální výchovu má proto velkou důležitost objasnění postoje rodičů. Dnes je často podstatně snazší hovořit o předmanželské zdrženlivosti s mladistvými, než to bývalo u generace jejich rodičů.

Pro rozhovor o konkrétních sexuálních normách může být užitečný způsob uvažování o sexualitě jako řeči těla, jak ji rozvinul obzvlášť Kurt Loewit. – Ptáme-li se, co vyjadřuje pohlavní spojení, můžeme nejspíš vytknout následující: chtít být zcela jedno, vzájemně si plně důvěřovat, umět být pospolu v bezpečí, chtít se vzájemně obdarovat atd. – To vše se děje mezi osobami, které nemají žádný jepičí život, nýbrž mají budoucnost. Proto by odporovalo pravdivosti tohoto dění, kdyby si lidé tímto tělesným způsobem dnes řekli bezvýhradné Ano, ale zítra už by o tom nechtěli nic vědět. Tělesné spojení není pouze výrazem přítomné lásky, nýbrž také zaslíbením věrnosti. Proto může toto dění nalézt svou plnou pravdivost pouze tam, kde se uskutečňuje ve společenství chápaném jako nerozlučitelné.

Z této úvahy pak také vyplývá základní princip katolické sexuální morálky, že pohlavní poměr má své místo v manželství. Neboť právě manželství je oním prostorem, v němž si lidé slíbili definitivní sounáležitost. Existuje tu arci námitka, že nerozlučnost vztahu může přece začít již dávno před svatbou. Tato námitka vycházející z personalistického způsobu myšlení však bere nedostatečný ohled na sociální dimenzi člověka a na význam institucí.

Jen si představme dva mladé lidi, kteří se do sebe zamilovali, ale své vzájemné city před sebou úspěšně skrývají. Došel-li by pak jeden z partnerů k závěru, že by s tím druhým přece jen nechtěl žít, a od druhého se odvrátil, nikdo by mu to nemohl vyčítat. – Jestliže naproti tomu svou lásku druhému přizná, situace se tím změní. Slovem, které si řeknou, vznikne závazek, jenž předtím neexistoval. V partnerovi se vzbouzí očekávání, a jestliže se později zklame, může se tomu druhému těžce ublížit. Vyznáním a souhlasem, který z toho vznikl, získal vztah mezi partnery novou interpersonální realitu a závaznost.

To, co jsme si tu řekli o dvou lidech, platí analogicky i pro poměr páru vůči veřejnosti. Jestliže si tento pár vyznal svou lásku nejen mezi čtyřma očima, nýbrž ji stvrdil i před veřejností, získává partnerský vztah další, novou sociální realitu a závaznost. Tímto veřejným prohlášením se partneři k sobě ještě více připoutávají. Člověk se zavazuje i vůči veřejnosti, a tím na sebe nejen bere nový závazek, nýbrž nalézá také novou šanci. Neboť veřejný charakter s sebou nikoli náhodou nese také práva a sociální statut, který je pro trvání společenství často rozhodující.