Říjnová neděle

Bez ozvěny

z knihy Vrstvení achátu , vydal(o): Trinitas

Jen chvílemi, jak slunce mezi mraky
za této kypré, vlahé neděle,
zahlédám skvrny dálkou zjemnělé,
kterými tančí štětec křivolaký
po plátně října; šťastně touží vlít
barevný vzruch v monumentální klid.

Jen po taktech, jak vlny lijí
smyčcovým tahem sladkou souvislost
v hru motivů, já nepozvaný host
pokradmu z okna luštím symfonii
dnů ojíněných, zrale brunátných,
plujících z jiter mlžně malátných.

Jen v úryvcích, a přece blíž a blíže
prameni básně, než jsou ústí řek,
básně, co v sobě schráním pro zítřek,
skanduju ódu krajiny v dnech stříže,
když odevzdává roucho barevné
list za listem, - ach, zase beze mne!

A všechny dary dávno žitých říjnů
mi z nepaměti prudce vytanou.
Tryskají stobarevnou fontánou
a horce prší zpátky do okřínu
duše, jež stoupá, stoupá, šíří se
až k obzorům, jež tonou v tyrkyse.

Jak snadno jsme je ztráceli v tom čase,
když zpívals k hluchým, věčný Básníku!
Dnes - jako slova lásky do vzlyku -
dozrálý vesmír ke mně rozlévá se.
Samotou tříben, touhou duše čist,
sám pozdní hrozen tvůj, ho umím číst.

Číst ve zlomcích - a obejmout jej celý!