Sekce: Knihovna
Malá svatební
Bez ozvěnyz knihy Vrstvení achátu , vydal(o): Trinitas
Den vzpomínání. Dvacet dlouhých let,krátkých jak jedno dlouhé políbení.
Přijmout je, dar i plod, a nemyslet,
že bílý šeřík voní do vězení
přes dálky, dálky nekonečných let.
Jak sršel v tisíceru hvězdicích
onoho jitra na rozbřesku března
v tvé náruči, v tvých očích zářících -
i v srdci mém! V něm trvá dál a nezná,
co je to vanout, ani v tesknicích.
Ten mladý den! Co slibů v sobě nes!
Pršelo tenkrát na rašící stromy.
Pršelo štěstí, pršel bílý bez.
Odpusť mu, drahá, byl tak nevědomý
ten den. Co z něho zůstalo ti dnes?
Že vějíř světa ohnivěji měl
se rozevřít? Že láska tanečněji
křesati mohla jiskry z našich těl?
Snad naplno se teprv rozeznějí
ty tóny, jimiž mladý den se chvěl?
Kytice bezu, - zkošatělý sad.
Jím bloudím lačný, lačnější než kdysi.
A z duší dvou, jimž teprv dláto ztrát
a hořkostí vtesalo rodné rysy,
zní dvojí ano nad hudbu všech snad.
(1. 3. 1956)
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Předzpěv o domově
- Samota
- Matka
- List nenapsaný
- Tak sám a vzdálen
- Fotografie v dopise
- Pohled z okna
- Září
- Ztracené poledne
- Jitřní
- Říjnová neděle
Autor: Václav Renč
