Reakce duše

Klameme sami sebe, když svou duši nebereme vážně

Jedním z největších úspěchů Řeků bylo to, že měli v úctě lidskou duši, protože patřila k něčemu víc než jen k materiální skutečnosti, že duši viděli jako nesmrtelnou a že si vysoce cenili lidské přirozenosti a důstojnosti. Duše byla také popisována jako jádro člověka.

V židovském uvažování se základní význam slova pro duši – neteš - pojí s dechem a schopností dýchat. Bylo spojováno s hrdlem, hladem, žízní a potřebou nabrat dech, aby člověk zůstal naživu. Metaforicky pak toto slovo začalo označovat i další touhy a projevy vůle. Duše se stala sídlem emocí a celé lidské osobnosti, dokonce i duchovní přirozenosti, která je zdrojem jak našich věčných tužeb, tak neklidu lidského srdce.

Pocit nepokoje je jedním z hlavních způsobů, jak může touha ovládat náš život. I když se rozhodneme své touhy skrývat, mohou nás i nadále ovlivňovat do velké hloubky. Proto klameme sami sebe, když svou duši, zdroj svých nejhlubších tužeb, nebereme vážně. Právě to je v podtextu Ježíšovy výzvy: "Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši?"

Dalším problémem je, že ztrátou smyslu pro transcendentní a tajemné náš život zevšedněl. T. S.Eliot hovoří o tom, že "svůj život mícháme kávovou lžičkou", a poukazuje na "náš jediný monument, ztracené golfové míčky". Týž básník však říká: "Lidstvo nesnese moc skutečnosti."

Právě proto se společnost tak často snaží obcházet nebo deformovat touhy srdce. Mnoho neštěstí a zklamání pochází z toho, že nerozlišujeme mezi pravdou a iluzí, když se vyhýbáme nutnosti pohlédnou skutečnosti do očí. Povrchní a plytké způsoby života popírají naši lidskou důstojnost a podkopávají poctivost a pravdivost.

Morální život byl svého času závislý na církvi. Nyní jsou v naší světské společnosti našimi vůdci umělci, dramatici, filozofové a básníci. Právě to měl Hegel na mysli, když hovořil o "zesvětštění duchovnosti".

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jim Houston

Témata: iluze, fikce, nereálná a přehnaná očekávání spiritualita, život z víry společnost vztah k sobě, sebepřijetí nenaplněné touhy, naplnění srdce v Bohu, podvědomá touha po Bohu

Související texty k tématu:

Víra:

Víra je dobrodružství i vztah Křesťanská víra není soubor pouček a nařízení, ale osobní vztah důvěry. Bůh důvěřuje nám, a zve nás, abychom důvěřovali jemu. Je to výzva.
Čemu věří křesťané Čemu jako křesťané věříme? Co je podstatou křesťanské víry? Na čem stavíme svůj život? Kerygma - křesťanská víra v kostce.
Křesťanská víra - základní pohled Bůh jde vstříc úplně každému. I tobě! Neboj se.
Víra - co víra je a co není Co křesťanská víra je a co není...
Víra osvěcuje naši cestu životem Hledat Boha je dobrodružství. Nikdo z nás ale předem neví, kudy naše cesta k Bohu povede.
Víra v Ježíše Krista není protekce u Boha Víra v Ježíše Krista neznamená, že nás během našeho života nepostihne nic špatného. Spíše to je vnitřní síla...
Vědec Jiří Grygar: Proč věřím v Boha? Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí.
Další texty k tématu víra naleznete zde