Proč se postit?

Půst pomáhá splnit životní úkol

Jako bych to slyšel: "No jo, pobožní se zase bičují, je tu půst. Církev nemůže snést ani špetku té lidské radosti, tak si zase vymýšlí. Co my jsme v životě zkusili. Dejte nám pokoj, teď si chceme užít." Opak je pravda. Tato doba strádá nedostatkem plně prožitých či upřímně zachycených postních příležitostí. ..

Pravým motivem k postnímu jednání nám má být příklad Kristův. On se postil, aby se připravoval na svůj úkol. Jeho úkolem byla naše záchrana. I my se chceme připravit. Na to, abychom záchranu, kterou nám On zprostředkoval, přijali. A to je úkol pro celý život. Co zamýšlel Ježíš vlastním postním usebráním? Chtěl snad upravit svou tělesnou váhu, vyzkoušet novou dietu, toužil mít pokoj od lidí, sebetrýznit se? Inu, patrně ne…

Umění postu jest uměním vlády sama nad sebou, uvolněním všech nezbytných životních principů pro Kristův záměr. ..

Měli bychom však mít na zřeteli, že není dobré nechávat volný průchod všem možným aktivitám či impulsům. Ne vše, co člověk dokáže, čeho je schopen, je vždy vnitřně správné a žádoucí. Pravý půst volá k životu, nevede bytost v záhubu. Ale vůbec se netají tím, že cestou bude člověk muset mnohou činnost "zmrazit", dokonce jisté oblasti prožívaného chování nechat zemřít.

Kristus se postním usebráním připravoval na svůj úkol zde mezi námi. Cožpak každý z nás nemá mít před očima nějaký životní záměr? Nejedná se toliko o dětské školní úkoly, zkoušky dospívání, ale o páteřové zkoušky života: manželství, výchova dětí, vztahy sourozenecké či osob blízkých, nemoci, stáří, síla i slabost. Je nám vše v těchto otázkách jasné? Proč se tedy nad nimi neztišíme?

(redakčně mírně upraveno)