Osobní četba

Jak nečíst Bibli nesprávně

z knihy Lectio Divina , vydal(o): Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském

Existují dva způsoby čtení příběhů - vnější a osobní. V tom vnějším se sice identifikujeme s některými postavami, ale zachováváme odstup. Svět tohoto příběhu není naším, zůstáváme mu vzdáleni.

Dobrým příkladem jsou televizní seriály. Jakmile zapneme televizor, přeneseme se rázem do světa na malé obrazovce. Postavy na ní jsou mnohem více vzrušující a romantičtější, než my, nejen díky svému oblečení, domům či automobilům, ale také pro své konflikty a triumfy. V tom spočívá přitažlivost seriálů - umožňují nám uniknout z jednotvárnosti našeho světa.

To platí zvláště pro chudá společenství, kde lidé, kteří jsou velmi chudí, mohou díky satelitům sledovat pořady s reklamou na věci, na které absolutně nemají. Do těchto příběhů nemohou vstoupit, a tyto příběhy nemají vliv na jejich život.

Osobní příběhy jsou něčím úplně jiným. Jsou to příběhy, které vyprávějí rodiče dětem, aby jim pomohli pochopit: "jsme slušní lidé", "těžce pracujeme", "nemáme sice tak hezký dům jako sousedé, ale můžeme být hrdi na to, čeho jsme dosáhli".

Podobně nám příběhy svatých či národních hrdinů pomáhají pochopit, odkud jsme přišli, kam jdeme a proč právě takhle.

Jsou biblické příběhy vnější či osobní? Podívejme se kupříkladu na příběh přechodu Izraelitů přes Rudé moře. Izraelité prchají plni strachu před Egypťany, kteří je pronásledují. Přicházejí k moři, které je pro ně hrůzostrašným místem plným příšer. Mojžíš vztáhne svou ruku a vody se rozdělí. Izraelité bezpečně přejdou a jsou volní.

Vyprávějte nějakému společenství tento příběh, toto drama, a zeptejte se, zda něco podobného někdy zažili. Vždycky dostanete odpověď: "Ne, nic tak dramatického jsem nikdy nezažil." To ale není pravda. Všichni jsme někdy byli v úzkých, uprostřed nebezpečí, a Bůh nás převedl a dal nám opět svobodu.

Potíž je v tom, že jsme zvyklí na hollywoodský styl vyprávění příběhů, napínavý a výpravný, takže celý příběh je jedinečnou událostí, která se stala v minulosti v nějaké vzdálené zemi naprosto mimořádným lidem.

Bibli pak můžeme také číst jako vnější příběh. Ona tak ale míněna nebyla. Bible je osobní četbou a lectio divina je způsobem, jak v ní objevit svůj vlastní příběh a příběh lidí, se kterými jsme se v životě setkali.

Skrze lectio divina si uvědomujeme, že my sami jsme posvátným příběhem, vyvoleným národem, kněžským lidem.