Sekce: Knihovna

Lectio divina a kontemplace

z knihy Lectio Divina , vydal(o): Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském

Někteří autoři hovoří o kontemplaci jako o čtvrtém stupni lectio divina. Neodpovídá to však tradici a myslím, že to není zcela správné. Každá modlitba má být nějakým způsobem kontemplativní a nikdy bychom neměli modlitbu a kontemplaci rozdělovat do dvou různých škatulek. Lepší je říci, že modlitba se realizuje ve dvou stupních - jako rozlišená a nerozlišená (nebo kontemplativní) modlitba.

Jak jsme viděli, meditace vede k díkům, pokoře a lítosti. Jsou to různé druhy modlitby a my je rozeznáváme. To můžeme nazvat rozlišenou modlitbou. Když se ale zastavíme nad textem delší dobu, uvidíme, že naše modlitba přejde do jednoduchosti, a to dvojím způsobem.

Zaprvé si všimneme, že stále opakujeme slova, aniž bychom rozlišili jeden ze tří druhů modlitby. Když se nás někdo zeptá, jestli děkujeme či litujeme, nejsme schopni to říci - děláme obojí současně.

Za druhé objevíme, že užíváme stále méně slov z textu: "Odstup, Satane", "odpusť jim", "zjevil je maličkým", Po čase začneme tato slova říkat srdcem. Naše rty se nepohybují, a přesto je pronášíme.

Toto nazýváme kontemplativním okamžikem lectio divina. Okamžikem, proto, že ho můžeme rozeznat, přijmout a mluvit o něm, stejně jako u okamžiku moudrosti. A je kontemplativní, protože my nejsme činní, ale spíše pokojně spočíváme v pravdě daného textu, kterou díky meditaci přijímáme za svou. Je nutno zdůraznit, že kontemplace je neodmyslitelnou součástí lectio divina. Lectio vždy chce jít až sem. Tím se vyvrací názor, že kontemplace je jen pro ty, kdo žijí v klidném prostředí či v odloučení od světa.

Všichni jsou pozváni na hostinu, matka se šesti dětmi, žijící ve dvoupokojovém bytě, pracující muž, který má čas na meditaci jen na cestě do práce. Jediná věc, kterou potřebujeme - svatební roucho - je pokora v čekání na Pána.

Kontemplativní okamžik také odstraňuje omezení, která kladou moralizující texty, jak je to dnes obvyklé. Při četbě takového textu se dozvídáme, co děláme špatně. Z toho pak vyplyne, že bychom to měli napravit, či prosit Boha, aby to napravil. V takovém textu nemůžeme spočinout. Při lectio naopak spočinout můžeme, protože objevujeme Boha, který koná v našem světě. A to je nejhlubší pravda o nás samých a o celém stvoření.





JEDNOTÍCÍ MODLITBA

Lectio divina není jen metodou četby Bible, je to také způsob života, založený na porozumění Bohu, církvi, na našem duchovním růstu.

Prostřednictvím lectio divina můžeme pochopit, proč církev je taková, jaká je - katolická ve smyslu obecná a jednotná.

V minulých staletích se stalo zvykem teologii dělit do různých oblastí - na dogmatiku, morálku, asketiku, atd. Má to nepochybně své výhody, avšak nebezpečím je, že se ztratí teologie jako celek. Skrze lectio divina je sjednocená meditací slova Božího, integrovaná do liturgie, osobní i společné modlitby a do rytmu každodenního života.

Díky lectio divina žijeme neustále v přítomnosti Božího konání ve světě.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Uvedení
• Potřeba výuky
• Osobní četba
• Lectio divina v bibli
• Tři kroky
• Okamžik moudrosti
• Praktické příklady lectio divina