Okamžik moudrosti

Udělali jsme z Ježíšova učení morální přikázání

z knihy Lectio Divina , vydal(o): Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském

Pokračujeme-li v meditaci, začneme si u sebe i u jiných všímat jistých schémat v chování. Objevíme, že už není řeč jen o tom, co se přihodilo mně či někomu jinému, ale že se jedná o trvalé schéma v mém životě i v životě lidí, se kterými se setkávám.

Uvědomíme si, že "toto se stává vždycky", že takový je život. Všichni dobří lidé jednají jako Ježíš, všichni významní jako farizeové a všichni diktátoři jako faraón. A takhle Bůh vždycky jedná. Toto je okamžik vhledu, který v lectio divina nazýváme okamžikem moudrosti.

Aspekt moudrosti při čtení Bible často přehlížíme (a přehlíží se v naší kultuře obecně. "Kde je moudrost, kterou jsme ztratili, ač máme tolik vědomostí?" napsal T. S. Eliot). V Bibli se však moudrosti přikládá velká důležitost. Šalomoun se modlil o moudrost jako největší z darů a svatý Pavel se často modlil, aby jeho společenství byla obdařena moudrostí.

Udělali jsme z Ježíšova učení morální přikázání, ale ve skutečnosti se jedná o učení moudrosti. "S nebeským královstvím je to jako ....", "první budou posledními a poslední prvními", "kdo ztratí svůj život, nalezne ho".

Každé čtení Bible má vést k moudrosti. Nevede-li, je tomu tak ze dvou důvodů: nevěnovali jsme mu dostatek času, nebo nemáme dobrou metodu.

Neměli bychom skončit meditaci, dokud nedojdeme k tomuto okamžiku moudrosti, nerozeznáme ho a nepřijmeme. Budeme-li se držet metody, poznáme, že toto poznání má určité charakteristické znaky.

Zaprvé je vyjádřeno v určitém tvrzení, ne v takovém, které je přijatelné jen pro katolíky, jako "chodit na mši je velmi důležité", nebo "Ježíš je opravdu přítomen v eucharistii", ale v obecném, které můžeme sdílet s hinduisty, muslimy nebo i nevěřícími. Je to tedy poznání platné pro společnost.

Jedná se o moudrost srdce, o ovoce meditace, ne o rozumování, ale o nečekaný dar, který přijímáme v pokoře a chvále. Není to cosi, co je nám vnuceno, ať už naší či cizí vůlí.

Okamžik moudrosti není chvílí pro morální prohlášení a přikázání, ačkoliv morální závěry obsahuje. Nemusíme však tyto závěry hlásat (jak jsme viděli, Izaiáš to nedělal a Ježíš často také ne). Víme o nich a bez řečí je realizujeme.

Poznání nás vždy osloví svou novostí, či alespoň novým vyjasněním, takže je vnímáme jako volání k pokání a spontánně prosíme za odpuštění, že jsme toto nevnímali dříve. Protože má sociální dopad, obsahuje i kritiku společnosti, je "podvratné".

Okamžik moudrosti není statický. Spontánně se vracíme k modlitbě. Pouze v tomto čase je naše modlitba více kontemplativní.