Doteky Vánoc

Prokop Siostrzonek

z knihy Vánoční miniperly , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Vánoční zázrak

O Vánocích roku 1944 se v opuštěném domě v polském Krakově ukrývaly tři varšavské rodiny. Žily tu v jediném pokoji už od října. Dobří lidé jim přinesli slámu, několik hrníčků a misek. Každá rodina si vede svou vlastní kuchyni. Jedněm to jde, druzí jsou trochu leví. Každopádně jsou všichni hladoví. Hledí na sebe dost nevraživě. Všechno je rozděluje: věk, prostředí, z něhož pocházejí, vzdělání. Spojuje je pouze jedno: jsou na útěku…

Do onoho krakovského domu se dostaly tři rodiny. Musejí zde zůstat, musejí nějak přečkat válečné období. Jak dlouho ještě? Vždyť se to už nedá vydržet.Tak moc se už nenávidí! Nenávist jednoho k druhému všechny doslova sžírá…

V této atmosféře nastal Štědrý večer. Každá rodina si něco připravuje. Je zima a smutno jako ještě nikdy. Šestnáctiletý syn jedné z rodin přináší odněkud velký stromek. Nikdo neprotestuje, že je v pokoji těsno. Odsouvají se slamníky a stromek se pak postaví doprostřed. Chladný dům je najednou jakoby proteplen…

V rozbitém domě žilo v jednom pokoji od konce října dvacet lidí: pět mužů (mezi nimi jedno čtyřleté nemluvně) a patnáct žen. Ti všichni žili v jakémsi společném pekle. Na Štědrý den se najednou objevil anděl, přinesl stromek a způsobil zázrak: všichni usedli ke společnému stolu.

Nemluvně toho večera je dnes už padesátník. Chlapec, který přinesl tehdy stromek, zemřel před několika lety. Téměř všichni už vlastně zemřeli. Zázrak toho válečného Štědrého dne však trval dlouho. Rodiny udržovaly přátelství dlouhá léta, i když se v mnohém lišily: prostředím, věkem, vzděláním.

Co se vlastně tenkrát o tom válečném Štědrém dnu stalo? V jedné sekundě se světnice změnila. Všichni se všemi začali mluvit. Musel to být strašný hluk po dvou měsících hlubokého ticha. Tenkrát o Vánocích se společné mlčení prolomilo zázrakem smíření. Zázrakem přijetí druhého člověka takového, jaký je.