Bible o Kristu

Sv. Pavel, katecheze a evangelia

z knihy Mystérium a rozum , vydal(o): Trinitas

Nejstarším novozákonním svědectvím o Kristu jsou listy svatého Pavla, jež byly napsány během patnácti let, asi od roku 51-66, což je doba, kdy se připravovala první tři evangelia. Máme tedy v jeho listech doklady které jsou bezpochyby literárně nezávislé na evangeliích. Svatý Pavel si nebere za úkol napsat život Ježíšův ani v celku, ani částečně, protože píše křesťanům, kteří již byli poučeni o životě Ježíšově.

Na mysli tane nejen Kristus podle ducha (Christos kata pneuma), nýbrž i Kristus podle těla (Jesus kata sarka), jak je patrno z výčtu jeho zjevení (1 Kor 15, 3 nn) a z popisu poslední večeře (1 Kor 11, 23 nn).

Z Jeho výroku: "Ačkoliv jsme znali podle těla Krista, přece nyní již ho tak neznáme" (2 Kor 5, 16) lze soudit, že Krista znal i osobně. Významné je, že uvádí i četné výroky Páně, o kterých mlčí ostatní prameny novozákonní, na příklad. "Toto zajisté pravím vám na základě slova Páně: my, kteří žijeme, kteří zůstáváme k příchodu Ježíšovu, nepředstihneme těch, kteří zesnuli"! (1 Sol 4, 15).

Radostná zvěst o vykoupení (evangelium) se několik let po smrti Ježíšově šířila jen ústně. Jen způsob nazývali křesťané "katechezí", to jest "ozvěnou", protože se Ježíšův hlas takřka opakoval před učedníky. Později však nebyla slovem evangelium označována jen ústní zvěst o lidském spasení, nýbrž i spis, který hlásal tu novinu.

Spisy toho druhu měly však společný původ v ústní katechezi. V druhém století píše Ireneus o "čtyřech podobách jednoho evangelia" (Adv. haer III, 1178). Společný základ všech evangelií dosvědčují i nadpisy: podle Matouše, podle Marka, podle Lukáše, podle Jana. Ty nadpisy jistě nepocházejí od autorů samých, i když označují ty, kdo podle tradice byli jejich původci. Z toho je také patrné, že historická autorita evangelií spočívala na autoritě Církve, jak to vyjádřil svatý Augustin: "Nevěřil bych evangeliu, kdyby mne k tomu nepřivedla autorita katolické Církve." (Contra epist. Manich. V 6).