Sexuální pedagogika je nepostradatelnou, podstatnou součástí každé výchovy. Člověk prostě potřebuje výchovný vliv svého okolí. Sexuální výchova se děje primárně prostřednictvím rodičů, ale nezbytně i prostřednictvím sourozenců a všech ostatních blízkých osob, které jsou důležité pro život dítěte i dospívajícího jedince.

Proto by ani nebylo realistické, kdyby se právo na sexuální výchovu chtělo vyhrazovat pouze rodičům. I když zcela odhlédneme od toho, že tohoto práva často nedostatečně využívají, bylo by mýlkou neuznat, že stejně tak i jiní lidé, s nimiž se děti i mladiství setkávají, ovlivňují svým příkladem, svým slovem a dokonce i záměrným mlčením pedagogický postoj k sexualitě.

Držet je jistě třeba to, že výchovné právo rodičů má prioritu například vůči právu školy. Tomu však nelze rozumět v tom smyslu, jako by škola jako taková neměla v této otázce vůbec žádné právo a mohla je získat až na základě pověření od rodičů. Skutečnost, že jsou děti škole svěřeny, zároveň znamená, že se prostřednictvím školy realizuje obecný pedagogický vliv, a tím i vliv v otázkách sexuality.

***

Se svolením převzato z knihy: Sexualita a křesťanská morálka, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad Několik kapitol z této knihy naleznete zde.