Jako bych to slyšel: "No jo, pobožní se zase bičují, je tu půst. Církev nemůže snést ani špetku té lidské radosti. Já si ale chci užít." Myslíte, že to, co nám opravdu chybí, je "užít si", a radosti že máme nadbytek? Víme, že i Ježíš se postil. Ale proč? Chtěl snad upravit svou tělesnou váhu, vyzkoušet novou dietu, toužil mít pokoj od lidí, sebetrýznit se? Inu, patrně ne.

Kristus se postním usebráním připravoval na svůj úkol zde mezi námi. Ježíšovým úkolem nebylo nic menšího, než nás zachránit. Ale cožpak každý z nás nemá mít před očima nějaký životní záměr?

Pravý půst volá k životu, nevede bytost v záhubu. Naším úkolem je přijmout záchranu, kterou nám Ježíš nabízí. Abychom se ale vůbec mohli na cestu s Kristem vydat a vytrvat na ní, budeme muset mnohou činnost "zmrazit", dokonce jisté oblasti prožívaného chování nechat zemřít. Postit se ve skutečnosti znamená uvolnit všechny síly pro Kristův záměr.


***

Zpracováno podle knihy Postní aleluja. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.