"Svět se mi zdá jako docela strašné místo"
Ateistický filosof Bertrand Russell ve své autobiografii otevřeně popisuje to, co prožívají lidé, kteří nenašli víru v Boha:
Stojíme na břehu oceánu a vykřikujeme do prázdné noci.
Občas z temnoty odpoví nějaký hlas. Ale je to hlas tonoucího
a v příštím okamžiku nastane opět mlčení.
Svět se mi zdá jako docela strašné místo.
Neštěstí většiny lidí je nesmírné.
Na břehu toho oceánu stojíme všichni – ateisté, agnostici, Boží přívrženci i odpůrci. A všichni někdy procházíme obdobím nesmírného neštěstí. Je ale velmi smutné být „tím, kdo stojí na břehu oceánu a vykřikuje do prázdné noci“, a nemít možnost nalézt hlubokou útěchu v lásce Boha Otce.
Objev Boží lásky, slz v Jeho očích, nejspíš nevyřeší naše intelektuální otázky ohledně toho, proč některá modlitba prostě zůstane bez odpovědi. Ale může naplnit emocionální potřebu, která je možná ještě hlubší než ta intelektuální: Je to potřeba vědět, že to, co prožíváme a cítíme, je pro Něj důležité. Vědět, že slyší naše prosby. Vědět, že Bůh, do něhož vkládáme všechny své naděje, je nám blízko a že Mu na nás záleží.
Nic v sobě nemá takovou moc, aby nás to odtrhlo
od toho, že nás dobrý Bůh miluje
V Bibli se hovoří o tom, jak apoštol Pavel klečí před Bohem Otcem a modlí se, aby se věřícím nějak podařilo pochopit, jak je Boží láska výstřední. Na jiném místě pak vyslovuje názor, že „naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit“ (Římanům 8, 18). Na nás! Boží sláva se zjeví na obyčejných lidech, jako jsme my, na lidech, kteří teď prochází různýminesnázemi.
Po tomto verši nás Pavel ujišťuje způsobem, který je zcela výjimečný a v celém Písmu svatém nemá obdoby: „Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru“ (v. 28). Možná že nevěřícně hledíme na to, co nám tady Pavel slibuje, a přemýšlíme, jestli to mohl myslet vážně. Ale ještě než se stihneme vzpamatovat, Pavel nás pak dorazí dalším neuvěřitelným tvrzením: „Jsem si jist, že smrt ani život… ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ (verš 38).
Andělé ani démoni. Ani onkologické oddělení nebo koncentrační tábory. Ani osamělost nebo strach. Ani bankrot, smrt někoho blízkého nebo prázdnota. Nic, čím procházíme, říká Pavel, v sobě nemá takovou moc, aby nás odtrhla od toho, že nás dobrý Bůh Abba, Otec, miluje nekonečnou láskou.
