Vděčný člověk dokáže za cokoli poděkovat.

Hned ráno děkuje za to, že mu Bůh daroval nový den, že vstává zdravý, že má kolem sebe svou rodinu, v níž se cítí bezpečný, nebo že může pro druhé něco udělat.

Děkuje za východ slunce, za pěkné počasí, za dům, který se stal jeho domovem. Děkuje za chutný pokrm. Děkuje za srdce schopné milovat. Nic nepokládá za samozřejmost.

Dokáže projevit vděčnost, protože je schopen přemýšlet o tom, co prožívá. Uvědomuje si, že jeho bytí samo je darem.


Všechno, co je,
mu bylo dáno.
On sám není stvořitelem,
nýbrž pouze tvorem
vděčným za své stvoření:
za to, že je, a nikoli není.


Viz článek: Spokojený může být jen ten,
kdo dokáže být vděčný.

***

Se svolením převzato z knihy: Štěstí vděčnosti od Anselma Grüna, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde