Manželství a rodina dnes přestaly být
společenskou normou
a staly se dobrodružstvím...

Rodina dnes je jiná než před 100 lety

Dnešní rodina žije v jiných životních podmínkách, než tomu bylo před sto a více lety. Model rodiny, kdy se muž staral o obživu a žena o děti a jejich výchovu, většina manželských párů v naší kultuře realizovat nemůže a ani nechce.  Z toho mnozí chybně vyvozují, že se manželství a rodina jako stabilní jednotka přežily. Ukazuje se ale, že chyba není v základním konceptu rodiny, ale v určité neschopnosti adaptovat se na současné podmínky tak, aby rodina mohl žít jako stabilní a láskyplné společenství i v poněkud pozměněných rolích muže a ženy. (Aleš Opatrný)

Proč se rozvádí jen polovina manželství?

V současné době se v moderních bohatých společnostech polovina manželství rozvádí. Co je z čistě sociologického hlediska těžko pochopitelné je spíš ta druhá polovina, která se nerozvede.  Jejich svazek totiž nepodporuje ani životní nutnost, ani společenský tlak, a naopak jej stále ohrožuje obecná pohyblivost, množství měnících se možností a příležitostí. Rodiny mohou zůstávat spolu jen z jisté setrvačnosti, anebo naopak proto, že se mají rádi.

Pevná monogamní rodina, která žije spolu a vychovává děti, tak už dávno přestala být společenskou normou a stala se dobrodružstvím. Vyžaduje odvahu, statečnost a vytrvalost, kterou může podpořit zralá náboženská víra.

Fungující rodina – vklad pro celou společnost

Odborníci se shodují, že ve výchově dětí rodinu nic nemůže nahradit a pro staré lidi je rodinná péče k nezaplacení.  Víc než 80% našich spoluobčanů si přeje zemřít doma, a přece nás právě 80% umírá v nemocnicích a v ústavech. Monogamní rodina – a tím spíš taková, kterou drží pohromadě láska – je tak nesmírně cenný vklad, nejen do vlastních a dětských životů, ale i do celé společnosti.

Je velmi dobré, že církev dnes klade dnes větší důraz na přípravu k manželství. Měli by snoubencům zřetelně ukazovat, jakou cenu má dobré manželství, a to nejenom pro ně dva. Měli by je ale také připravit na manželství jako dobrodružství, které sice vyžaduje odvahu a statečnost i jistá omezení, může však všem zúčastněným naplňovat životy a dávat jim nepochybný smysl.

Co dělat, když to ti dva nezvládnou?

Nakonec ještě slovo k rozvodům a rozvedeným. Rozvod je vždycky bolestivá záležitost, přinejmenším pro ty, kdo měli své manžely či manželky opravdu rádi. Láskou a společným životem lidé chtě nechtě jaksi srůstají a rozvod je i v tom nejlepším případě něco jako chirurgický zákrok. Manželství křesťansky pojaté je vzájemný závazek muže a ženy, který má podporovat jejich pevné rozhodnutí, že se „nikdy a v ničem neopustí“ a že se také dobře postarají o děti. Proto je důležité trvat na tom, aby snoubenci do manželství vstupovali s tímto jasným a pevným odhodláním.

Zatímco tradiční společnosti dělaly všechno pro to, aby se manželství rozpadnout nemohlo, moderní společnost se toho vzdala. Dala tak každému podstatně větší svobodu rozhodování a s ní přirozeně i odpovědnost. Manželství přestalo být sociální normou a stalo se dobrodružstvím. Tím důležitější může tedy být křesťanská - svátostná podpora manželského slibu, učiněného před knězem a před svědky. Jenže co dělat, když to ti dva spolu přece jen nezvládnou? Křesťanova naděje není v tom, že nikdy nic nezkazí, ale že mu Bůh může odpustit a že mu může nabídnout cestu dál… Když Kristus řekl promiskuitní ženě „Ani já tě neodsoudím“, vůbec to neznamená, že by její čin schvaloval. Znamená to ale tolik, že i člověk, který selhal, potřebuje spíš pomoc než potrestání.