Bůh sám je naše pomoc. (Žl 33,20) - Biblický citát na dnešní den

17. 2. 2011 , Václav Vaško (Foto: ima)

Paprsky naděje v pekle ruzyňské věznice

Paprsky naděje v pekle ruzyňské věznice

Jít k zubaři není slast. Zděsil jsem se, když mě nedlouho po zatčení krutě rozbolely zuby. Hlásil jsem to při ranních "přáních a stížnostech". Za dva nebo tři dny jsem se ocitl v zubní
ordinaci. Ordinace jako ordinace, lékař v bílém, sestra v bílém, jenom když jsem usedl do křesla, připoutala mi sestra ruce k opěradlu. Byl jsem připraven na nejhorší. Doktor se chvíli zamýšlel nad sedmičkou vpravo nahoře, pak řekl, že by byla škoda ji vytrhnout a že se pokusí ji zachránit. Dva měsíce, týden co týden mě k němu vodili. Jak já se na tu bolestivou chvíli těšil! Při nevím kolikátém sezení se stalo něco neuvěřitelného. Při přivazování ke křeslu mě sestřička nenápadně pohladila. Vůbec si nedovedu vybavit jak vypadala, ale to pohlazení mě hřeje doposud. Lidskost v doupěti zla. Pak generalizujte!

Nejhorší byly v Ruzyni soboty a neděle. Oběd byl tuším v jedenáct a večeře už v jednu. Jinak ticho. Neslyšně se pohybující dozorci nahlíželi jako obvykle špehýrkou do cel. Zastavil se čas. Pokud se někdo nemodlil nebo se jinak intelektuálně nezaměstnával, muselo to být k zbláznění. Asi nejhůř byli na tom komunisté, kteří se stali obětí jiné stranické o moc usilující kliky. Ve vedlejší cele byl jeden takový. Hádal bych na donedávna vysoce postaveného slovenského "buržoazního nacionalistu". S někým se vytrvale přel, skončilo to rvačkou. Zpíval Internacionálu a jiné revoluční písně. Provolával: "Nech žije súdruh Gottwald! Nech žije súdruh Široký!" Víc ale deprimovaly výkřiky ozývající se ze všech koutů chodby: "Mám hlad!", "Chci k výslechu!", "Bože, pomoz!" Ale také bouchání a kopání do dveří, křik dozorců, dupot desítek nohou a zoufalé volání o pomoc.

Jednou k večeru slyším, jakoby od okna, zpěv ptáčka. Děkoval jsem Bohu za ten nečekaný koncert ptačího sólisty. Teprve po letech, při vzpomínání v kruhu bývalých muklů na vše zlé, ale i dobré, jsem se dozvěděl, že to nebyl ptáček, ale dozorce, který napodobením ptačího zpěvu krátil sobě i nám vlekoucí se čas.

***
Se svolením převzato z knihy: Ne vším jsem byl rád, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde

Španělský mim Carlos Martínez vystoupí ve Vsetíně a povede přednášky na konferenci ARTKO

Španělský mim Carlos Martínez vystoupí ve Vsetíně a povede přednášky na konferenci ARTKO
(14. 10. 2018) 27. října 2018 od 19:00 se ve Vsetíně uskuteční pantomimické představení, které bude...

Evangelizace pro každého - již potřetí v Olomouci

Evangelizace pro každého - již potřetí v Olomouci
(11. 10. 2018) Toužíš, aby tvoje farnost ožila? Leží ti na srdci lidé, kteří nepoznali Ježíšovu lásku? Chceš vyjít naproti hledajícím...

Jak překonávat strach - rekolekce s P. Józefem Augustynem 23. - 24. listopadu 2018

(9. 10. 2018) Již tradiční rekolekce pořádá Pastorační středisko v Praze. Kromě přednášek se nabízí možnost osobní modlitby před...

Setkání „osamělých vlků“ aneb víkend pro rozvedené muže, 23. – 25. listopadu 2018

Setkání „osamělých vlků“ aneb víkend pro rozvedené muže, 23. – 25. listopadu 2018
(8. 10. 2018) *společenství při mši svaté a modlitbě *prostor pro diskuse a sdílení, ale i ticho *společnou práci v lese, ale i...

Trendy ve vzdělání a výchově - Rodinný život 4/2018

Trendy ve vzdělání a výchově - Rodinný život 4/2018
(5. 10. 2018) Jak co nejlépe vychovávat děti? Který z mnoha pedagogických směrů a přístupů je ten pravý? To jsou otázky, které si...