Bible není jen vyprávěním z jiných časů
Už od dětství jsem si kladla mnohé důležité otázky ohledně života. Takovéto otázky se stávaly častým předmětem mých rozhovorů s tatínkem. Debatovali jsme spolu a rozvíjeli nejrůznější témata týkající se života.
S velkou vděčností vzpomínám, že mi rodiče na mé znepokojující otázky nikdy neodpovídali frázemi. Tatínek se mi zvlášť věnoval, ale ke každému mému „proč“ přidával další. Rozhovory byly opravdu podnětné. Snažili jsme se hledat společně pravdu. Hledali jsme ji i v Bibli, předně v evangeliích, která pro nás už nebyla jen zajímavým vyprávěním z jiných časů, nýbrž slovem, jemuž lze přijít na kloub jenom tím, že se žije.
Ve světle Písma svatého jsem také postupně začala chápat, že Bůh, který je láska, nás nemohl stvořit jinak než jako svobodné lidi.
Boží slovo je nekonečné,
stále je v něm něco nového
Odmalička jsem rozjímala evangelium. A když jsem později poznala výšky i hloubky života, jako by každé slovo evangelia dostalo nový význam. Poznala jsem, že Boží slovo je nekonečné, jako je nekonečný sám Bůh, že je v něm každý den něco nového, nad čím můžeme žasnout. A přicházelo s ním nové světlo.
Nebereme Boží slovo vážně
Jako křesťané věříme, že Ježíš není jen nějaký prorok, nýbrž Pán všeho stvoření. A jestliže Pán stvoření přišel, aby přebýval mezi námi, jistě nám chtěl sdělit něco velice důležitého pro náš konkrétní život, pro celou naši existenci.
V jeho slovech nacházíme odpověď na touhu
po pokoji, štěstí, svobodě a smyslu,
která je zakódována v hloubce našich srdcí.
On řekl: „Já jsem cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Bohužel se však stává, že i když se nazýváme křesťany, nebereme mnohdy Boží slovo vůbec vážně, a tak nezakoušíme ovoce evangelia.
