Ježíšova slova jsou určena všem, ale na každého působí jinak.
Boží slovo oplodňuje a proměňuje veškerou skutečnost.

Podobenství o rozsévači  (srov. Mt 13,1-17) hovoří o dynamice Božího slova a o účincích, které má. Každé slovo evangelia je totiž jako semeno, které je zaseto do půdy našeho života. Boží slovo oplodňuje a proměňuje veškerou skutečnost.

Poměrně originální rozsévač vychází, aby zasel, ale nestará se o to, kam semeno padá. Rozhazuje semeno i tam, kde je nepravděpodobné, že přinese ovoce: na cestu, mezi kameny, mezi trní. Tento přístup posluchače udivuje a vede k otázce: proč?

Způsob, jakým tento „mrhající“ rozsévač rozhazuje semeno, je obrazem toho, jak nás miluje Bůh. Je sice pravda, že osud semene závisí také na tom, jak ho přijme půda a v jaké situaci se nachází, ale v tomto podobenství nám Ježíš především říká, že Bůh rozsévá své slovo na všechny druhy půdy, tedy do každé naší situace: někdy jsme povrchní a roztržití, jindy se necháme unést nadšením, jindy nás tísní starosti života, ale jsou i chvíle, kdy jsme otevření a vnímaví.

Bůh má důvěru a doufá, že semeno dříve či později vyroste. Miluje nás takové, jací jsme: nečeká, až se staneme nejlepší půdou, ale vždy nám velkoryse daruje své slovo. Možná právě když vidíme, že nám důvěřuje, zrodí se v nás touha být lepší půdou. To je naděje, založená na Boží velkorysosti a milosrdenství.

(více zde)