Vztah s nevěřícím hřích?

Dobrý den, 
Setkala jsem se s různými názory na vztah křesťana s nevěřícím. V jednom kázání jsem ale nedávno slyšela s odvoláním na 2 Kor 6:14, že takový vztah je hřích a tedy, kdo chodí s nevěřícím žije ve hříchu!  

V podstatě bylo lidem v takovéhle situaci doporučováno se okamžitě rozejít, protože takový vztah je proti Bohu (byť se zachovává předmanželská čistota).

Nejsem z ŘKC a vím, že ŘKC takto extrémně vyhraněná není a je možný i smíšený sňatek. Jsem z toho upřímně trochu zmatená. Vím, že duchovní jednota je pro manželství velmi důležitá a opravdu chci hledat vůli Boží, ale opravdu Bůh chce zničené vztahy? Anebo posílá lidi do pekla kvůli tomuhle? 

Moje otázka zní: jak to, že jednotlivé denominace mají tak odlišné názory v otázkách hříchu? Co vlastně říká ten verš 2 Kor 6:14? A co znamená 1 Kor7:39? Co by na to řekl Ježíš? A skutečně se mám obávat, že žiji ve hříchu, když chodím s nevěřícím klukem?
Moc děkuji za Vaši odpověď

Zdravím Vás A.
dovolím si nabídnout opravdu jiný výklad 2 Kor 6,14. Jde totiž z kontextu o "cizí jho", cizí = ne Kristovo. Pohan znamená ten, kdo nezná Krista a slouží jiným božstvům. To zdaleka není situace nevěřícího člověka. V době Pavlově v Korintu je situace taková, že v podstatě neexistují nevěřící lidé a speciálně v Korintě se kulty mísí. Tedy já bych si dovolil interpretovat to tak, že člověk se nemá zaplést do pohanských ritů, čarodějnictví esoteriky apod. Ale nemluví se o vztahu muže a ženy věřící či nevěřící. Tato interpretace je zavádějící manipulací, za kterou se postavit nemohu.

A teď obecnější úvod k 1Kor 7: Celá sedmá kapitola 1Kor je odpovědí na otázky, které poslali Pavlovi z Korinta. Ty otázky nejsou zachovány, ale z verše 1Kor 7,1 to jasně vyplývá, že byly. Jednoduše Pavel tedy odpovídá na konkrétní věci. Nejde tedy o obecně platná pravidla pro všechny, ale o pravidla a rady, které platí k patřičným otázkám, které se nám však nezachovaly.

K Vaší situaci se trochu, i když ne úplně, vztahují verše 1Kor 7,12-16. Mluví se tam o tom, že když už někdo žije v manželství a jeden uvěří v Krista a ten druhý s ním je ochoten zůstat, pak se nemají rozcházet.
Text 1Kor 7,39 Míří ještě trochu jinam, totiž jde o ovdovělé (je jedno zda muž či žena). Pavel jen říká, že pokud se bude chtít znovu vdát či oženit, tak jedině křesťanským svazkem.
---------------
Co se týče Vaší situace, kdy chodíte s klukem, který je nevěřící... Každý si musí velmi dobře srovnat v hlavě a v srdci, zda to, o co jim oběma jde, je stejné. Zda je to na celý život, ve věrnosti a s ochotou přijmout potomstvo, To celé logicky s láskou úctou. Ano, věřící strana klade na nevěřící velký nárok, v tom že nemá být ohrožena víra toho, kdo věří, a ten druhý se vlastně nutně podřizuje ve víře a morálce tomu věřícímu.
Pokud tedy jsem ve vztahu s nevěřícím, nemusí jít vůbec o hřích. Ta kategorie sem nepatří (respektive jedině ve výjimečném případě, kdy by to člověk dělal natruc a věděl že je to špatně). Ale musí mi být jasno, že je tato oblast vztahu velmi křehká. A nejde zdaleka jen o to, zda spolu ti dva spí či ne. Jde o postoj k Bohu života, postoj ke smrti, postoj k etice, postoj k dětem, výchově, křtu atd. Proto neznám žádnou církev, která by to doporučovala, ale znám takové, které to tolerují a říkají, podle mne logicky správně, nemá-li člověk či neměl možnost potkat věřícího partnera/ku, tak nehřeší. Ale má si být vědom obtíží, které z takového vztahu vyplývají a připravit se v této věci na statečnost. Je zajímavé, že Ježíš nic takového výslovně nezakázal. Jen z logiky věci vychází, že to může být velmi obtížné a člověk nemá být jen naivní zamilovaný snílek. Takže tolik můj katolický pohled. Pokud Vám někdo říká, že je to těžký hřích, je to mimo, v Novém zákoně proto opora, dle mého poznání a studií, není. K opatrnosti a prozíravosti ano. 

A upřímně: radši správnýho, rovnýho chlapa, byť nevěřícího, který je ochoten mne přijmout s mou vírou, než věřícího násilníka, asociála či něco podobného...

Kategorie otázky: Vztah s nevěřícím