Trápí mě a zároveň naplňuje cit k ženatému muži

Dobrý den, obracím se na vás, neboť mě již  3 roky trápí a zároveň naplňuje cit k muži, se kterým ale nemohu být - má rodinu. Nikdy mezi námi nedošlo k ničemu fyzickému. Láska je ale oboustranná, velice silný pocit pochopení, bezpečí a lásky. Nemohu na to zapomenout a pořád se ptám Boha, proč je tato osoba v mém srdci tak silně zaryta a co si z toho mám vzít? Vídáme se málo, ale vždy je to intenzivní.

Sama mám již dva roky přítele.  Zamilovala jsem se a čekala, že mě cit k muži "1" opustí. Na chvíli to tak vypadalo, ale nedošlo k tomu. Vyčítám si to, ale nejde to ovlivnit. Žije to ve mě svým životem. Svému příteli jsem o tom i řekla, neboť mě to moc trápilo. Má pro mě pochopení.  Ale já nevím, jestli je to správné. Denně se modlím a prosím o znamení... možná přicházejí, jen je nevidím. Těžko říct.

Přemýšlím nad tím, o co vlastně jde. Je to láska? Nebo jen představa o ní? Nebo jen vzhlížení? Ale proč to trvá tak dlouho? Mám pocit zacyklenosti...

Předem vám děkuji za odpověď, budu ráda za každé slovo.
 

Milá...
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na linku víry obracíte. Jestli tomu dobře rozumím, trápí Vás a zároveň naplňuje cit k ženatému muži a nevíte, jak se v tom zorientovat.

Kdybych psala romantický příběh, poradila bych Vám asi: jděte za hlasem svého srdce, probuďte v tom muži utajené city, zorganizujte víc příležitostí ke vzájemnému setkání, atd.

Když se dívám realisticky, nejen očima „linky víry“, vidím, že to není cesta. Snažit se budovat si štěstí a přitom rozbít jinou rodinu, nevede do radosti. Vnímám, že to vidíte také tak. Samozřejmě nevím, proč Vám Bůh dal setkání s tímto mužem, ani nevím, co se máte naučit. Můžete si uvědomit, co vlastně podvědomě od partnerského vztahu očekáváte – pochopení, bezpečí, lásku. Ale láska je mnohem víc než jenom pocit, představa, vzhlížení. Opravdová láska se pozná až společným životem. Váš přítel Vás má určitě hodně rád, když má pochopení pro Vaše trápení. Když Vás vyslechne a toleruje.

Myslím, že na otázku proč to trvá tak dlouho, si sama správně odpovídáte: „mám pocit zacyklenosti“. Žije to ve mně svým životem. Tak totiž funguje náš mozek. Čím víc si něco připomínáme, čím víc na to myslíme (v dobrém, ve zlém, dokonce i v modlitbě), tím víc to v sobě posilujeme, připoutáváme se k tomu. A tím obtížnější je se z toho vymanit. Pro spokojený život je dobré umět svým myšlenkám poručit. Není to snadné, ale stojí za to, se o to pokoušet, trénovat se.

Nepomáhá, když si zakazujeme na něco myslet, tím si to vlastně zase připomínáme. Lepší je, snažit se ve chvíli, kdy se přistihnu, začít myslet na něco jiného, zaměstnat svou mysl něčím jiným. Například začíst se do knížky, která mě pohltí, zatelefonovat nebo se s někým sejít, pustit se do práce, která vyžaduje soustředění, začít něco tvořit, vymýšlet plán na výlet nebo pro někoho dárek, uvědomit si, na co se těším …Nevím, co ráda děláte. Mohla byste si pro chvíle stýskání něco předem připravit, co by Vaše myšlenky odvedlo. Také třeba vzpomínat, čím Vás skutečný partner potěšil, co se Vám na něm líbí, co byste od něj potřebovala, co byste pro něj mohla udělat… Vím, že to není jednoduché. Vím, že bude trvat dlouho, než pocit spojení s mužem "1" alespoň vybledne. Ale soustředění se na reálný život je osvědčenou cestou.

Milá.., připojuji se k Vašim modlitbám. Věřím, že dobrý Bůh Vás vede. Někdy nás vede i tím, že nic nedělá a nechává to na nás. Moc Vám přeji, abyste mohla jít životem s pokojem v srdci.

Kategorie otázky: Manželské krize, Láska v partnerství, příprava na manželství