Toužím po křtu, ale mám strach, že přijdu o své blízké

Dobrý den. Je to už docela dost dlouho, co věřím v Boha. Prakticky od dětství, ale pořádně jsem začala až teď v dospělosti. Zatím je to formou samo poznávaní. Čtu Bibli, modlím se, pořád s Ním rozmlouvám. Na vašich stránkách jsem teď prakticky každý den. Boha cítím a vím, že tam nahoře o mě vědí taky:) Obzvlášť, když mě k sobě zavolal sám. Úplně překvapujícím způsobem:)

Velkým problémem je pro mě křest. Moc po něm toužím, ale nemůžu,  kvůli mé rodině. Oni jsou nevěřící. Ale co mě trápí nejvíc, je MOJE holčička. MOJE dcera. Začala jsem věřit, když ona je už bohužel v telecím věku. V Boha nevěří a těžko říct, zda ho v životě najde. Přítel (otec dítěte) je nevěřící. Vysmívá se mi a hlavně mi zakazuje se s holkou o něčem takovém vůbec bavit. Nejsem nutící typ. To ani nejde k tomuhle někoho nutit.

Poslední dobou myslím pořád na to, že jednou budu třeba po smrti úplně jinde než oni. Je to vážně tak? Jsou věřící lidé jinde než nevěřící? Možná to bude znít bláznivě, ale začínám z toho být špatná i psychicky. Boha MILUJI, ale MILUJI taky MOJE dítě a rodiče, sourozence… Nemůžu u Něj být šťastná, když nebudu mít i je u sebe. Možnost je aspoň vídat. A tak se ptám? Má cenu se nechat křtít? Pochopí Bůh, proč jsem to neudělala? Má cenu teda vlastně věřit, když vůbec takto přemýšlím? Nebo jsem možná zralá k chocholouškovi. :-)

Děkuji za odpověď.

S pozdravem

Zoufalá M.

Dobrý den, M.
zdá se, že Vás Pán opravdu dost naléhavě volá. A máte pravdu: křest je naprosto zásadní krok, protože teprve ten nás naroubuje na kmen „stromu života“, na Krista. Od té chvíle v nás začne proudit míza Božího života, neboli milost, a my začneme rozkvétat a nést plody, o kterých se nám ani nesnilo, protože nepocházejí z lidské síly. Stáváme se částí Kristova těla a Bůh Otec se k nám sklání stejně jako ke svému milovanému Synu. Do té doby, než přijmeme křest, je naše modlitba jenom vzdálené pokukování a chození kolem plotu Božího království. Křest je brána, kudy do něj vcházíme.

A Vaše obavy ohledně vzdálení se od dcery a celé rodiny? Pravděpodobně je to přesně naopak. Právě Vy máte být možná to první semínko Božího života ve Vaší rodině. Máte být ta, která se za všechny bude modlit, aby i je mohl Pán nakonec přivést do nebe. Milost se šíří lavinovitě, ale někde to začít musí. Samozřejmě není jisté, že všichni na jeho volání odpoví, že budou tak vnímaví a tvární jako Vy. Ale stejně není na vybranou, neexistuje jiná možnost, jak s nimi navěky zůstat v láskyplném spojení, než vstoupit s nimi do Božího království. Smrt nás všechny rozdělí – a jen ti, kdo budou spojeni se vzkříšeným Kristem, zůstanou spojeni i se sebou navzájem. Existují totiž jen dvě varianty věčnosti: nebe a peklo (očistec je jen předsíň nebe). V nebi budou všichni v lásce spojeni, zatímco v pekle budou všichni v nenávisti odděleni jak od Boha, tak od sebe navzájem. Neexistuje nic takového jako věčná veselá párty bez Boha.

Když Vás tedy Bůh volá, nejspíš chce posvětit a přitáhnout i ty, kteří k Vám patří. Může jim trvat léta, než to pochopí, můžou se obrátit až na konci života nebo až v momentě smrti, ale bude to vyžadovat mnoho Vašich modliteb, velkou pokoru a ještě větší trpělivost. Žádné „tlačení na pilu“, jen poctivý život s Kristem, abyste byla nenápadnou solí a světlem pro svou rodinu. Je to velké dobrodružství, a o překvapení nebývá nouze… Uvidíte, že s rozvíjející se vírou se najednou i Váš pohled změní. Obavy, které Vás teď straší, se rozptýlí, uvidíte to jinak a veseleji. Ale také naopak – věci, které teď vůbec nepovažujete za problém, se problémem stanou. Počítejte s tím, že křest přinese do Vašeho života zásadní změny.

V každém případě jděte do toho! Někdy člověk vidí jen tak na krok před sebe. Ale když ten krok udělá, zase vidí o metr dál. Nemá cenu stát a s obavami si představovat, co nás na cestě čeká. Stejně to nevymyslíme, všechno bude nakonec jinak – a mnohem krásnější!

Vyprošuji Vám odvahu udělat krok do neznáma a statečnost při snášení obtíží.
 

Kategorie otázky: Křest dospělých, Hledání Boha, víry