Rouhavé myšlenky při modlitbě

Chvála Kristu,
nevím, jak to vyjádřit, není to lehké... Stalo se mi, že když jsem se modlila, tak mě najednou začaly napadat myšlenky o ďáblovi.... Nechci to rozebírat, ale snažila jsem se  myšlenky zahnat modlitbou k Páterovi Piovi a Archanděli Michalovi. Dostala Jsem hrozný strach. Nevím, proč se to stalo, ale bylo to neúmyslné.

Vyznala jsem to u zpovědi, ale vrací se mi pocit špíny, že už jsem  pro Boha ztracený případ, že mě Bůh neslyší, že skončím v pekle. Cítím se kvůli tomu děsně, tíží mě smutek, nemám chuť do života, nevím, co s tím...
Mám pocit, jakoby to byl nějaký "virus", něco jako trojský kůň, který mi nabouravá modlitbu. Co mám dělat? Zavrhl mě Bůh, nemám žádnou naději...?
Děkuji.

 

Vážená a milá...!

Nejprve Vás chci se vší rozhodností ujistit, že v žádném případě nejste Bohem zavržená. Naději máme a to dokonce takovou, která neklame, protože její původ je nebeský.
Dále připomínám, že nemůžeme za to, co nám přijde na mysl. Proto si nepřičítáme nápady zbožné a nevyčítáme ty ostatní. Důležitá není sama myšlenka, ale náš vnitřní postoj k ní. Můžeme ji přijmout, zaobírat se jí a rozvíjet. Můžeme ji odmítnout a vnitřně odsoudit. Myšlenky si ale také můžeme nevšímat. To znamená, pokračovat v dosavadní činnosti, jakoby se nic nedělo a čekat, až nežádoucí myšlenky odejdou, jak přišly.
V duchovní literatuře jsou popsané stavy podobné těm, které líčíte. Obvyklou reakcí je vytrvalé dodržování základní náboženské praxe: modlitba, svátosti, půst…
Vše to jsou spíše obecné poznámky. Konkrétní řešení vyžaduje najít si odpovídající pomoc u zpovědníka nebo jiné duchovně zralé osoby.
 

Kategorie otázky: Modlitba